Snímek zachycuje příslušníky 5. praporu vládního vojska, dislokovaného v Kutné Hoře, během zimní pomoci při odklízení sněhu.
Po okupaci zbytku českých zemí nacistickým Německem 15. března 1939 byly zbytky čs. armády v protektorátu odzbrojeny a rozpuštěny. Místo toho bylo v červenci 1939 zřízeno tzv. vládní vojsko, v jehož čele stanul generál Jaroslav Eminger (1886–1964), sloužící až do konce první světové války v c. a k. armádě. Ve vládním vojsku nebyli Židé a postupně z něj odešli i někdejší legionáři, přesto mu však Němci nedůvěřovali. Už proto čítalo pouhých dvanáct praporů o maximálním počtu 7 000 mužů, špatně vyzbrojených i vycvičených. Byli využíváni k nejrůznějším pracím a rovněž ke střežení komunikací. Vysokou kvalitou se vyznačovala jejich hudba.
Existence českého vojska, jakkoli slabého, vyvolávala u nacistů obavy, že by se tito vojáci mohli za vhodné situace přidat k protiněmeckému povstání. Proto byla v květnu 1944 velká většina vládního vojska odeslána do severní Itálie, aby zde střežila komunikace – vojáci však houfně přebíhali k partyzánům. Za povstání proti okupantům na konci války se oddíly vládního vojska, jež se dosud nacházely v protektorátu, skutečně přidaly k povstání. Po osvobození bylo vládní vojsko rozpuštěno a mnozí jeho členové dál sloužili v čs. armádě; generál Eminger byl soudem očištěn.