„[L. P. 1100, 20. prosince] V tom přichází ďáblem posedlý Chotek Vršovský z Božic a Mutiny, kterého nechal kníže Břetislav II. ze země vyhnat, a silně sekl mečem knížete do beder, až jimi jeho meč prošel.“ Takto zní v českém překladu záznam o úspěšném atentátu na přemyslovského knížete Břetislava II. v Kronice české sepsané knězem a kronikářem Václavem Hájkem z Libočan.
Narození, svatby a úmrtí panovníků, ozbrojené konflikty i mírové smlouvy, přírodní katastrofy či požáry v českých zemích od nejstarších bájných dob až do roku 1526 – o tom všem vypráví tato rozsáhlá kniha. Čerpaly z ní celé generace kronikářů, historiografů i historiků. Dnes k ní však přistupujeme s výrazně větší opatrností: její autor byl bezpochyby talentovaný literát, ale také si historická fakta často dobarvoval podle vlastní fantazie.
Václav Hájek z Libočan se pravděpodobně narodil na sklonku 15. století do rodiny drobného šlechtice se sídlem v Libočanech. Začínal jako utrakvistický farář v Kostelci nedaleko Budyně nad Ohří. Jenže záhy od utrakvismu konvertoval ke katolictví a později působil jako kaplan ve Zlonicích. Měl pověst poněkud kontroverzního duchovního, což dokládá i poměrně časté střídání jeho působišť – ze Zlonic přešel do Rožmitálu, následně do kostela sv. Tomáše na Malé Straně, poté na Karlštejn, dále do kapituly na Vyšehradě a konečně do Tetína. Právě zde začal pracovat na své kronice.
Ačkoli se jeho dílu dostalo značného ohlasu, autor sám zůstal bez stabilních příjmů a k tomu notně zadlužený. Snad právě proto si měl v roce 1543 spolu se dvěma kanovníky vyprosit královské privilegium na hledání pokladů. Přestože byl později jmenován proboštem a děkanem kapituly ve Staré Boleslavi, nakonec zemřel v klášteře sester dominikánek u sv. Anny na Starém Městě pražském.
Práce na kronice zabrala několik let – pravděpodobně od přelomu dvacátých a třicátých let 16. století až do roku 1539. Hájek se v ní věnoval českým dějinám od nejstarších dob až po korunovaci Ferdinanda I. v roce 1526. Kronika se i na dnešní poměry dobře čte, jednotlivé události jsou podány živým, poutavým stylem. Na jednotlivých stranách se střídají zlomová vítězství, porážky, úmrtí významných evropských i domácích významných osobností. Kronika je v zásadě oslavou dějin Českého království, nicméně po faktografické stránce je třeba k ní postupovat velmi obezřetně. Jak již bylo naznačeno, mnohé podrobnosti si Hájek domýšlel a právě faktografie je jeho nejslabší stránkou. To ostatně prokázal již v 18. století první český moderní historik Gelasius Dobner (1719–1790) a po něm i zakladatel českého moderního dějepisectví František Palacký (1798–1876).
Samotná kronika byla vytištěna až dva roky po dopsání. Přestože Hájek získal královské privilegium na její vydání, obě konzistoře i pražská obec nařídily její důkladnou cenzuru. K tisku se nakonec odhodlali pražští typografové Jan Severin ml. († 1545) a Ondřej Kubeš ze Žípů († po 1551). Společně si zřídili dočasnou tiskárnu na Malé Straně, kde tehdy Hájek působil jako kazatel. Součástí tohoto vydání bylo i 70 dřevořezových ilustrací, které nechal pořídit Jan Severin. Kniha vyšla roku 1541 v nákladu jednoho tisíce výtisků, velká část nákladu však byla zničena při ničivém požáru, který postihl Malou Stranu a Hradčany. Kronika tak musela být vydána znovu a vyšla roku 1543.
Německý překlad Kroniky byl vydán poměrně pozdě, až v roce 1596, zásluhou kadaňského městského písaře Jana Sandela († 1625). Bohužel německý překlad postrádá tolik ceněné a půvabné rytiny. Knihovna VHÚ má ve svých fondech druhé německé vydání z roku 1697. Jedná se bohužel o nekompletní exemplář, jemuž chybí titulní list a část rejstříku. Samotný tisk začíná rovnou dedikací císaři Rudolfu II. (ponechanou z o sto let staršího prvního vydání). Tento svazek musel být díky nevyhovujícímu stavu zrestaurován – dnes je vevázán do restaurované vazby tvořené dřevěnými deskami potaženými mramorovaným papírem a usní zpevněnými rohy. Hřbet je taktéž potažen hnědou usní. S největší pravděpodobností byla zrestaurována podoba původní defektní vazby. Řada listů byla také doplněna japonským papírem. Díky tomuto restaurátorskému zásahu byl svazek zachráněn a my se dnes můžeme přesvědčit o barvitosti Hájkova textu.
HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. [Boehmische Chronik vom Ursprung der Boehmen von ihrer Herzogen und Koenige]. Nuernberg: [s.n.], 1697.
Dostupné také z https://www.digitale-sammlungen.de/en/view/bsb11069541?page=,1
Česká verze Kroniky z roku1541 je dostupná zde: https://books.google.cz/books?vid=NKP:1002290469&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false