Václav Oleg Procházka / 13. 2. 1896 - 26. 2. 1945

Připomínáme si kulaté výročí narození brigádního generála in memoriam, legionáře od Zborova, velitele Krajského velitelství Obrany národa Praha – severozápad. Oleg Václav Procházka se narodil před 130 lety - 13. 2. 1896 v obci Kokořín, okr. Mělník. Po okupaci organizoval odboj v Obraně národa, zatčen byl v roce 1940 u Strážnice. Berlínským Volksgerichtem byl 7. 10. 1942 odsouzen k trestu smrti, popraven 26. 2. 1945 v Brandenburgu. Manželka Kornelie spojka Mašína-Morávka, přežila Ravensbrück.

V letech 1909–1914 byl studentem české vyšší reálky v Mladé Boleslavi, na níž 8. 7. 1914 maturoval. Dne 15. 4. 1915 byl odveden a zároveň prezentován jako jednoroční dobrovolník u c. k. pěšího pluku č. 28 v Szegedu. Zde prodělal základní výcvik a 28. 5. 1915 byl přemístěn k c. k. pěšímu pluku č. 9 v Körmendu. Jako příslušník tohoto útvaru absolvoval v srpnu 1915 školu na důstojníky pěchoty v záloze v Pezinku a 28. 8. 1915 odešel ve funkci velitele čety na ruskou frontu. Zde již 17. 9. 1915 přeběhl k Rusům. V zajateckém táboře Butaky se 1. 2. 1916 přihlásil do České Družiny a 15. 6. 1916 byl prezentován jako střelec u záložní roty nově vzniklého 1. čs. střeleckého pluku. U tohoto útvaru pak konal službu až do roku 1920. Nejprve jako vojín, po absolvování důstojnické školy při štábu Československé střelecké brigády v Berezné, jako velitel čety (při přestupu na pravoslaví přijal jméno Oleg). V této funkci se s 8. rotou pluku zúčastnil bitvy u Zborova i v Tarnopolského ústupu. Od 13. 10. 1917 konal službu u plukovního kulometného oddílu. Za vystoupení proti bolševikům velel kulometné rotě, zúčastnil se všech bojů Povolžské skupiny a u Simbirska velel obrněnému vlaku „Orlík I“. Při ochraně sibiřské magistrály velel půlrotě 3. kulometné roty, poté opět obrněnému vlaku, a nakonec od 20. 7. 1919 2. kulometné rotě v Irkutsku (dnem 25. 2. 1919 byl povýšen na por.). V době od 1. 9. 1919 do 1. 6. 1920 absolvoval Námořní školu ve Vladivostoku. Cestou přes Singapur, Suez a Terst dorazil 22. 6. 1920 v hodnosti kpt. (povýšen 20. 6. 1920) do vlasti.

Po repatriační dovolené konal službu u p. pl. 1 v Praze, nejprve jako velitel kulometné roty, od 1. 8. 1920 jako velitel plukovního dělostřeleckého oddílu. Dnem 5. 9. 1920 byl povolán jako frekventant do III. kursu školy generálního štábu v Praze. Po jeho absolvování působil od 1. 9. 1921 ve štábu ZVV Užhorod, a to až do 4. 11. 1922, kdy byl povolán do II. ročníku Válečné školy v Praze. Po úspěšném ukončení studia byl dnem 1. 9. 1923 přeložen v hodnosti škpt. (povýšen již 21. 7. 1923) do skupiny důstojníků gšt. a o měsíc později nastoupil službu ve štábu ZVV Bratislava jako přidělený důstojník 3. oddělení, od 1. 9. 1925 jako přednosta 3. oddělení. Tuto funkci pak vykonával až do 29. 9. 1929 (od 2. 12. 1926 v hodnosti mjr. a od 29. 12. 1928 pplk.). V mezidobí absolvoval v roce 1924 armádní plynový kurs v Olomouci, od 31. 1. do 30. 6. 1927 byl přidělen jako stálý učitel v Kursu pro velitele oddílů v Praze a v roce 1928 úspěšně ukončil telegrafní kurs v Kutné Hoře. Od 30. 9. 1929 do 30. 10. 1933 působil u MNO – hl. št. v Praze jako přednosta všeobecné skupiny 3. oddělení. Dnem 31. 10. 1933 byl přeložen do posádky Milovice, kde poté konal službu až do 30. 9. 1937 – nejprve jako zástupce velitele pluku útočné vozby, od 31. 7. 1934 jako jeho velitel a od 19. 9. 1935 jako velitel nově postaveného pluku útočné vozby 1. Zde se také dočkal 1. 7. 1934 povýšení na plk.V mezidobí absolvoval v termínu od 1. 5. do 30. 6. 1934 zkušenou v aplikační škole útočné vozby ve Versailles a u pluku útočné vozby ve Francii a v první polovině roku 1937 ukončil s velmi dobrým prospěchem Kurs pro vyšší velitele v Praze. Od 1. 10. 1937 až do likvidace čs. branné moci v létě 1939 byl přednostou I./7. oddělení (útočné vozby) MNO v Praze. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 měl v rámci svého mobilizačního zařazení vykonávat funkci velitele útočné vozby Hlavního velitelství ve Vyškově. V době vyhlášení mobilizace byl však na služební cestě v Sovětském svazu, a proto jej musel nahradit plk.jezd. Josef Buršík (popraven v Berlíně-Plötzensee 28. 11. 1942).

Ihned po okupaci zbytku Československa se zapojil do odboje v rámci ON jako velitel Krajského velitelství ON Praha – severozápad. Po rozsáhlém zatýkání gestapa v pražských skupinách ON na počátku února 1940 opustil před hrozbou zatčení Prahu a odešel na Moravu, kde se skrýval. Dne 24. února 1940 byl zatčen v lesích u Strážnice při pokusu o přechod hranic. Byl převezen do Prahy, kde byl brutálně vyslýchán a žálářován v Pankrácké věznici. Odtud byl odeslán do káznice Gollnow u Štětína a nakonec do berlínské veznice Alt Moabit, kde byl držen po dobu soudního procesu. Berlínským Volksgerichtem byl 7. 10. 1942 odsouzen společně s plk.pěch. Ivanem Chalupou, mjr.pěch. Miroslavem Krycnarem a por.pěch. Janem Blažkem za zločiny velezrady a zemězrady k trestu smrti. Den po vynesení rozsudku byl převezen do věznice v Berlíně-Plötzensee, kde čekal na smrt. Odtud byl však z ne zcela jasných důvodů převezen do Brandenburgu-Gördenhalle, kde byl žalářován ještě následující dva roky. Nacistická vraždící mašinérie na něj však nezapomněla. Plukovník Oleg Václav Procházka zde byl popraven v pondělí 26. února 1945. Po osvobození byly jeho odbojové zásluhy oceněny posmrtným povýšením do hodnosti brigádního generála in memoriam.

Jeho manželka Kornelie Procházková byla 12. 7. 1941 zatčena gestapem pro svou aktivní odbojovou činnost (působila mimo jiné jako jeho spojka na pplk. Aloise Janotku a přes něj na skupinu Balabán – Mašín – Morávek). V říjnu 1941 byla stanným soudem při řídící úřadovně gestapa v Praze odsouzena k trestu smrti. Ani ona však nebyla hned popravena a 12. 1. 1942 byla odeslána do koncentračního tábora Ravensbrück, kde se šťastnou shodou okolností dožila konce války. Po únoru 1948 byla však opět zatčena a za údajnou protistátní činnost 24. 11. 1949 odsouzena státním soudem v Praze na čtyři a půl roku odnětí svobody.

Vyznamenání:

• Československý válečný kříž 1918;
• Československá revoluční medaile;
• Československá medaile Vítězství;
• L’Ordre National de la Legion d‘Honneur – Chevalier;
• Croix de Guerre avec palme;
• Vojennyj orděn svjatogo Georgija IV. stěpeni;
• Československý válečný kříž 1939 in memoriam;

Památky:

• Pomník padlým a popraveným absolventům VŠV před sídlem Ministerstva obrany ČR v Praze 6

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů (Vojenský historický ústav Praha; 2005). Autor: E. S.