Brigádní generál JUDr. Jaroslav Malec (1. 2. 1889, Stáj u Polné – 16. 2. 1959, Praha) patří k osobnostem, které dnes znají především skalní nadšenci bunkrologie. Budoucí generál přitom o vojenské kariéře vůbec neuvažoval a věnoval se studiu práv, vše však změnila první světová válka. Jako předválečný jednoroční dobrovolník nastoupil službu u c. a k. pěšího pluku č. 81 v Jihlavě a v hodnosti podporučíka zamířil na ruskou frontu. Zde již 8. září 1914 upadl do zajetí.
V květnu 1916 se přihlásil do československých legií, od září 1917 sloužil u 9. čs. střeleckého pluku. Do vlasti se vrátil v srpnu 1920 jako kapitán a rozhodl se pokračovat ve vojenské dráze. Zásadní změnu v jeho kariéře přineslo rozhodnutí o výstavbě pohraničního opevnění. V roce 1935 byl jmenován přednostou skupiny ve štábu ředitelství opevňovacích prací a tuto funkci zastával až do března 1939. Do dubna 1941 pak pracoval na ministerstvu veřejných prací při likvidaci původních zakázek spojených s výstavbou pohraničních pevností. Zároveň se v této době dal k dispozici odbojové organizaci Obrana národa.
Po vypuknutí Pražského povstání 5. května 1945 se zapojil do obrany hlavního města a jednání se zástupci německých vojsk. Po válce působil jako velitel pěší brigády v Benešově a posléze jako velitel Pěchotního učiliště v Milovicích. Krátce po Vítězném únoru byl však přeložen do výslužby a vzápětí povolán do přechodné činné služby jako přednosta umisťovací komise pro vojenské gážisty. S definitivní platností byl přeložen do výslužby koncem roku 1950.
Prezentovaná legitimace do tanečních hodin pochází z roku 1907, kdy Jaroslav Malec studoval na gymnáziu v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. Legitimace ilustruje základní společenskou přípravu středních a vyšších společenských tříd, u nichž byla alespoň základní znalost tance vnímána jako samozřejmost. Právě z tohoto prostředí se rekrutovali záložní důstojníci rakousko-uherské armády.