Náramkové hodinky ze sestřeleného čs. letounu

V časných hodinách 23. června 1941 byl nad okupovaným Nizozemskem sestřelen letoun Wellington Mk.IC T2990 od 311. československé bombardovací perutě RAF. Bombardér dopadl do rozmoklého terénu asi 100 metrů od vodního kanálu a zhruba půl kilometru severně od obce Nieuwe Niedorp, okres Holands Kroone. Zahynuli druhý pilot F/Sgt Alois Rozum, navigátor P/O Vilém Konštacký, palubní radiotelegrafista P/O Leonhard Smrček, přední střelec F/Sgt Jan Hejna a zadní střelec Sgt Karel Valach. Trosky stroje byly vyzvednuty po bezmála 80 letech v květnu a červnu 2021 jednotkou Recovery and Identification Unit of Royal Netherlands Army pod velením mjr. Barta Albertse.

Mezi nalezenými předměty bylo i pět kusů náramkových hodinek – čtyři civilní a jedny československé s nápisem „Majetek vojenské správy“. Ty pravděpodobně nosil na zápěstí zadní střelec Sgt Karel Valach, který byl jako jediný z osádky letounu příslušníkem předválečného československého letectva.

Karel Valach se narodil 26. ledna 1918 v Kroměříži, ale jeho rodina se záhy přestěhovala na Slovensko. Vojenskou prezenční službu nastoupil v roce 1936 k letectvu. Od října 1937 do srpna 1938 absolvoval Školu leteckého dorostu, oddělení mechaniků, ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Poté přešel k leteckému pluku 2 v Olomouci.

V březnu 1939, v čase zániku Československa, byl převelen k leteckému pluku 3 v Piešťanech. Po vzniku Slovenského státu se stal příslušníkem slovenské branné moci a v květnu 1939 byl povýšen na svobodníka. V rámci skupiny protiněmecky smýšlejících příslušníků pluku se zúčastnil největšího hromadného úletu v dějinách slovenského letectva.

Dne 7. června 1939 osm příslušníků letky 64 a technické letky použilo k útěku čtyři letadla – tři Letovy Š-328 a jedno Aero Ab.101. K. Valach letěl na místě pozorovatele v Letovu Š-328.155, pilotovaném J. Kaňou. Po třech hodinách přistály Letovy na letišti Dęblin v Polsku, zatímco Aero pilotované J. Hralou se později sneslo na zem v Krakově. Po několikatýdenním vyšetřování ve Varšavě byli utečenci přijati do řad polského letectva.

Zatímco piloti působili v Dęblině jako instruktoři, Karel Valach absolvoval v Polsku výcvik palubního střelce. Po německém útoku na Polsko a ústupu na východ se mu spolu s F. Knotkem podařilo uniknout sovětskému zajetí a přes Maďarsko, Jugoslávii a Řecko se oba dostali do Francie. Když na počátku léta 1940 Francie kapitulovala, K. Valach se přes severní Afriku a Gibraltar vydal na cestu do Velké Británie. Dne 12. července 1940 přistál v Liverpoolu.

Ve Velké Británii vstoupil 26. července 1940 v Cosfordu do dobrovolné zálohy RAF a jako palubní střelec byl zařazen k nově vytvořené 311. československé bombardovací peruti RAF. V srpnu 1940 mu byla přiznána britská hodnost Sergeant. Svého prvního operačního letu se zúčastnil 21. září 1940 v posádce P/O F. Janouška – jejich cílem byl francouzský přístav Calais. V 311. peruti absolvoval na letadlech Vickers Wellington dvaatřicet operačních letů (nejvíc v posádce Sgt L. Anderleho), všechny na pozici zadního střelce. Osudnou se mu stala noc z 22. na 23. června 1941, kdy – jak už bylo zmíněno – zahynul při bojové akci.

Hodinky byly do sbírky Vojenského historického ústavu Praha předány velvyslanectvím České republiky v Haagu.