Tyto první bojové operace měly charakter manévrové války, kde dominantní složkou dělostřelectva byla rychlopalná, koňmi tažená polní děla. Ve výzbroji ruského polního dělostřelectva se nacházely mimo jiné i 76 mm polní kanóny vzor 1900 a 1902, které se vyráběly v putilovské zbrojovce Petrohradě. Munici do tohoto kanónu tvořily převážně dva základní typy střel: šrapnelové a tříštivé granáty.
Šrapnely byly plněné kovovými kuličkami s časovanou výbušnou náloží a používaly se proti živé síle. Šrapnel, který vznikl na konci 18. století, byl v průběhu 19. století několikrát zdokonalen a na začátku 1. světové války představoval nejběžnější dělostřeleckou munici. Ve výzbroji armád se udržel od začátku 19. století až do konce první světové války.
76 mm ruský ocelový šrapnelový granát ve sbírkách VHÚ Praha pochází právě z období bojů kolem Krakova v letech 1914 – 1915. Svědčí o tom upomínkový nápis v němčině „Welt Krieg 1914-1915 Kampfe bei Krakau“, což v překladu znamená "Světová válka 1914-1915 bitva u Krakova“. Na granátu je nasazen časovací zapalovač vzor 1899. Granát dlouhý 26,5 cm a vážící 6,3 kg je součástí původního sbírkového fondu VHÚ Praha.