Známý bitevní letoun S. V. Iljušina byl vyvinut z prototypu dvoumístného CKB-55. V říjnu 1940 byl zalétán další prototyp, který byl jednomístný a měl výkonnější motor AM-37. V březnu 1941 byly ukončeny jeho státní zkoušky a letoun se začal vyrábět pod označením Il-2. Do začátku sovětsko-německé války bylo vyrobeno 249 strojů. Již během úvodních bojů se ukázalo, že slabinou letounu je nechráněná zadní polosféra. Proto vznikla na jaře 1942 varianta Il-2m3. Tato dvoumístná verze měla motor AM-38F a střelec ovládal kulomet UBT ráže 12,7 mm pro obranu zadní polosféry. Celkem bylo vyrobeno neuvěřitelných 36 163 strojů Il-2 všech verzí, které představovaly jednu z nejúčinnějších sovětských zbraní 2. světové války. Navzdory tomu se jich do dnešních dnů dochovala jen hrstka.
Jedním z nich je i Iljušin Il-2m3 (38), výrobní č. 12 438. Vystavený stroj sloužil u 3. čs. bitevního pluku, který byl součástí 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR. Dne 20. dubna 1945 po zásahu do motoru nouzově přistál mezi frontovými liniemi, odkud byl v rozebraném stavu převezen zpět k pluku. Po skončení války sloužil v československém vojenském letectvu až do roku 1948. Letoun byl nalezen v těžce poškozeném stavu na letišti Kbely v roce 1966. Po rekonstrukci ve vojenských opravnách v Líních byl vystaven v podobě, v jaké sloužil koncem války.