Německý tank A7V

Snímek zachycuje tank A7V, jediný německý typ tanku, který zasáhl do bojů za první světové války.

Myšlenka na vytvoření tanku se poprvé zrodila ještě před první světovou válkou, roku 1911, v hlavě rakousko-uherského důstojníka Gunthera Burstyna. Jeho projekt, počítající již s použitím otočné věže, však nebyl přijat nejen rakousko-uherskými, ale ani německými vojenskými místy, a neprávem zcela zapadl.

Teprve na podzim roku 1916 začalo Německo vyvíjet vlastní tank. Na jeho vývoj dohlíželo 7. transportní oddělení („Abteilung 7 Verkehrwesen“) Všeobecného válečného oddělení pruského ministerstva války, výsledný tank tedy byl označen A7V. Autorem projektu byl vynikající inženýr Joseph Vollmer (1871–1955; jeho patenty po první světové válce využívala i plzeňská Škodovka).

Délka tanku A7V činila 7,35 m, šířka 3,1 m a výška 3,35 m. Pancéřování bylo silné na nejexponovanějších místech až 30 mm, váha tanku činila 30 tun. Hlavní výzbroj představoval kořistní belgický kanón ráže 57 mm, doplněný šesticí kulometů MG 08. Zásoby munice činily 300 dělostřeleckých granátů a 15 000 nábojů do kulometu. Posádku tvořilo nejčastěji 16–18 mužů. Pohon zajišťovala dvojice benzinových motorů Daimler o celkovém výkonu 200 koňských sil. Ty umožňovaly tanku jízdu po silnici rychlostí až 12–13 km/h na vzdálenost zhruba 70 km nebo ve volném terénu asi poloviční rychlostí na vzdálenost 30 km. Terénní překážky však A7V překonával špatně.

První zkušební jízda prototypu se konala 14. května 1917. Německá armáda objednala 100 kusů, nakonec jich však do činné služby vešlo jen 20, z nichž každý dostal vlastní jméno (např. „Elfriede“, „Mephisto“, „Wotan“). K prvnímu bojovému nasazení německých tanků došlo za jarní ofenzívy na západní frontě roku 1918. První přímý střet německých a britských tanků se uskutečnil 24. dubna 1918.

Celkově vzato model A7V nevyhovoval potřebám německé armády. Proto byly – zčásti opět s Vollmerovou účastí – navrženy další typy tanků, které však nestihly být do konce války zavedeny do sériové výroby. Německá armáda však nepoužívala pouze tanky domácí konstrukce, ale i několik desítek kořistních dohodových. Několik zbylých tanků A7V se po skončení války podílelo na bojích s radikální levicí. Versailleská smlouva pak na dlouhá léta zabránila beztak okleštěné německé armádě tanky vlastnit.