Srbský korunní princ Alexandr a čeští dobrovolníci

Srbský korunní princ Alexandr rozmlouvá s českými dobrovolníky bojujícími v řadách srbských jednotek v Dobrudži.

Srbsko se 28. července 1914 ocitlo ve válce s Rakousko-Uherskem. Prvotní rakousko-uherský nápor dokázali Srbové odrazit. V říjnu 1915 se k Centrálním mocnostem přidalo Bulharsko, koordinovaný útok rakousko-uherských, německých a bulharských sil vedl k okupaci Srbska. Srbská armáda se však nevzdala a přes albánské hory ustupovala k Jaderskému moři. Ústup v zimních podmínkách byl vyčerpávající, kolem srbských sil se stahovali albánští kmenoví válečníci – srbská okupace albánských území za balkánských válek byla velice brutální. Srbská armáda s sebou odvlekla i zajatce z předchozí neúspěšné rakousko-uherské kampaně, jejich ztráty byly obzvláště vysoké.

K Jadranu dorazilo asi 260 000 osob, z toho asi 155–160 000 srbských vojáků. Srbské síly a politická reprezentace nalezly útočiště na neutrálním řeckém ostrově Korfu a poté se přesunuly do rovněž řecké Soluně. Roku 1917 došlo k zúčtování s některými představiteli Černé ruky, včetně samotného Dragutina Dimitrijeviće-Apise, organizátora sarajevského atentátu, který byl v červnu 1917 popraven pro údajnou přípravu atentátu na korunního prince Alexandra. Srbská vojska bojovala na řecko-makedonském pomezí po zbytek války a podílela se na prolomení pozic Centrálních mocností v září 1918, po kterém následoval postup do nitra Balkánu.

Srbská exilová vláda dokázala již v lednu 1916 získat souhlas vlády ruské pro organizování jihoslovanských dobrovolnických jednotek z rakousko-uherských zajatců. V Oděse se zformovala 1. srbská dobrovolnická divize pod velením Stevana Hadžiće, později rozšířena na armádní sbor pod velením Mihaila Živkoviće. Postupem času přestával být kladen důraz na dobrovolnost vstupu do těchto jednotek. Celkem do srbského sboru vstoupilo takřka 40 000 mužů, velkou většinou jižních Slovanů, ale i 193 Čechů. Poté, co Rumunsko vstoupilo 27. srpna 1916 do války na straně Dohody, tvořily jihoslovanské jednotky část ruských sil, jež byly odeslány do Dobrudži. Nedokázaly však zabránit jejímu pádu ani obsazení většiny Rumunska Centrálními mocnostmi. Po vypuknutí Říjnové revoluce došlo k přesunutí srbských sil přes Vladivostok na soluňskou frontu.