Churchillovi vědci na výstavě v londýnském Muzeu vědy

„Světem budoucnosti je svět mysli,“ řekl Winston Churchill v projevu na Harvardově univerzitě při udělení čestného doktorátu 6. září 1943. Letošní padesáté výročí úmrtí Winstona Churchilla (1874-1965) připomíná také londýnské Muzeum vědy výstavou nazvanou Churchillovi vědci.

Velkého státníka zajímala věda po celý život. Přečetl mnoho vědeckých knih včetně třeba Darwinových spisů, fascinovaly jej i vědeckotechnické předpovědi v románech H. G. Wellse. Sám se takových předpovědí „dopustil“ v článku o válce, zbraních a lidském osudu, který časopis Nash’s Pall Mall Magazine otiskl v roce 1924. Již tehdy si uvědomil nezměrnou energii, jež je „ukryta v atomu“.

Winston Churchill byl také prvním britským premiérem, který měl odborné poradce pro vědu v čele s Frederickem Lindemannem, profesorem experimentální fyziky na univerzitě v Oxfordu a vedoucím tamní Clarendon Laboratory, s nímž se přátelil již od dvacátých let minulého století. Právě mnohé technické objevy a vynálezy, především radar, přispěly k vítězství Spojenců v druhé světové válce.

V úvodu výstavy mohou návštěvníci obdivovat malý model letounu Blériot XI z roku 1910. Na tomto typu se Churchill totiž učil létat. Jeho vášeň pro tehdy nový dopravní prostředek je

dobře známa, svůj výcvik však nedokončil. Po naléhání přátel a zejména své ženy Clementine, která čekala narození třetího dítěte, létání nakonec v roce 1913 zanechal. „Má drahá, už nikdy nebudu létat, alespoň do té doby, než se zotavíš po koťátku, a do té doby nebo snad i pak se možná riziko značně zmenší. Je to zoufalé, protože už jsem sahal po pilotním průkazu. Stačilo už jen pár klidných dopolední; jsem přesvědčen, že jsem to mohl zvládnout velmi slušně,“ napsal mj. 6. června 1913 manželce.

Další část výstavy se věnuje radaru, který významně přispěl nejen k porážce Luftwaffe v letecké bitvě o Británii, ale i ke konečnému vítězství v bitvě o Atlantik. Ochrana námořních konvojů, přivážejících do Spojeného království životodárné potraviny, suroviny a zbraně, byla podle Churchilla stejně důležitá jako legendární úspěch „hrstky“ stíhačů v bitvě o Británii. Vystaven je proto i „ježek“, neboli protiponorková raketa, kterou vyvinul zvláštní tým výzkumníků, jemuž se přezdívalo „Churchillovo hračkářství“. Velkou roli v porážce nacistických ponorek hrálo samozřejmě i rozluštění německého kódu Enigma.

Expozice také připomíná méně známou skutečnost, že až do roku 1942 byl britský program vývoje atomové zbraně, na němž pracovali vědci ukrytí v Rhydymwynu v severním Walesu, největší na světě. Až poté převzal vedoucí roli na tomto poli americký projekt „Manhattan“, jenž vyvrcholil svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.

Výstava se však neomezuje jen na období druhé světové války. Vědci se sice vrátili do svých laboratoří k prvotnímu výzkumu, ale podmínky, které měly během válečného konfliktu, zvýšily jejich ambice. Díky svým „válečným“ zkušenostem měli užitečné kontakty na státní úředníky a politiky, věděli, komu mohou zavolat pro podporu výzkumu… Podle astronoma Bernarda Lovella nezněla během války otázka „kolik to bude stát“, ale „jak rychle to můžete udělat“.

Koncem října 1951 se do Downing Street číslo 10, tedy do tradičního sídla britských premiérů, vrátil Winston Churchill. Do úřadu si opět přivedl jako svého poradce Fredericka

Lindemanna, tehdy již lorda Cherwella. V roce 1955 Churchill na svou funkci rezignoval. O tři roky později se zúčastnil Lindemannova pohřbu… „On odešel a já jsem tu ještě zůstal,“ poznamenal si.

Nemalá část výstavy se věnuje britskému mírovému užití atomové energie (první atomovou elektrárnu v Calder Hall slavnostně otevřela královna Alžběta II. v roce 1956), i třeba příspěvku ostrovních vědců v odhalení tajemství DNA či v radioastronomii.

Výstava Churchillovi vědci je v londýnském Muzeu vědy zdarma přístupná do 1. března 2016.

Jaroslav Beránek