Přesun sovětských středních tanků T-34/85 ze sbírek VHÚ

Na počátku nacistické invaze do SSSR působil na Němce tank T-34 nepřemožitelným dojmem. Němci však byli schopni reagovat, vylepšili své vlastní tanky, zavedli nové stíhače tanků a roku 1942 poprvé zkušebně nasadili tank Tiger, který byl pro tehdejší verzi T-34 s kanónem ráže 76 mm smrtelnou hrozbou.

Ani sovětští konstruktéři však nemeškali a již od konce roku 1941 pracovali na novém, navazujícím typu tanku nazvaném T-43. Při testech roku 1943 však jeho výsledky nepřesvědčily sovětské velení, aby zavedlo T-43 do masové výroby na úkor již osvědčeného tanku T-34, jehož výroba byla již dobře zavedená.

Místo toho se Sověti vydali cestou úpravy tanku T-34. Zásadní vylepšení představovala nová věž s kanónem ráže 85 mm – různé verze se lišily použitým typem kanónu (D-5T, S-53 a jeho upravená verze ZIS-S-53). Sekundární výzbroj představovaly dva kulomety ráže 7,62 mm. Pancéřování korby bylo silné až 45 mm, pancéřování věže až 90 mm a dno 20 mm. Tank vážil 32 tun, jeho maximální rychlost na cestě dosahovala 55 km/h, dojezd se v závislosti na terénu udává v rozmezí 220–250 km. Posádku tvořilo pět mužů, o jednoho víc než v případě původní verze T-34.

Tank T-34/85 byl vyráběn v mnohem větších sériích než nejlepší německý střední tank, o poznání těžší Panther (zhruba 6 000 kusů). Masová výroba prvních strojů byla zahájena koncem roku 1943 v Krasném Sormovu (Gorkij, dnešní Nižnij Novgorod), za celé trvání druhé světové války Sověti vyrobili takřka 20 000 tanků T-34/85, a společně se stroji vyrobenými do zastavení výroby roku 1946 postavili údajně celkem 25 914 těchto tanků.

V padesátých letech byla výroba tanku T-34/85 obnovena v licenci v Polsku (asi 1 380 kusů) a Československu (údajně 3 185 tanků), Sověti své stroje modernizovali ještě v letech šedesátých. Tank T-34/85 se samozřejmě ocitl ve výzbroji armád sovětských satelitů i mnoha dalších zemí světa. K poslednímu zaznamenáníhodnému bojovému vystoupení tanku T-34/85 došlo za války v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech; v některých afrických a asijských zemích působí dodnes.