Příjezd španělských letců na Gibraltar 5. července 1929

Španělští letci Ramón Franco, Julio Ruíz de Alda, Eduardo González Gallarza a Madariaga se v červnu 1929 neúspěšně pokusili přeletět Atlantik na hydroplánu Dornier Do J „Wal“. Nouzově přistáli na moři u Azorských ostrovů a byli zachráněni britským námořnictvem. Na snímku je zachycen jejich příjezd do Gibraltaru 5. července 1929, i s jejich hydroplánem.

Generalissimus Francisco Franco y Bahamonde (4. prosinec 1892 – 20. listopad 1975) pocházel z dosti nestandardní rodiny, rozdělené i po politické linii. Otec Nicolás Franco y Salgado Araujo (1855–1942) byl námořní důstojník, který záhy opustil svoji ženu a děti. Mladší bratr Ramón Franco y Bahamonde (2. únor 1896 – 28. říjen 1938) byl proslavený letec, levicový aktivista a republikánský spiklenec.

Prvním slavným činem Ramóna Franca bylo překonání jižního Atlantiku. Již v březnu až červnu 1922 přeletěli přes Atlantik do Brazílie portugalští letci Cago Coutinho a Sacadura Cabral, ti však na to potřebovali celkem tři hydroplány Fairey III – opakovaně museli čekat na nový, a proto jim to také trvalo tak dlouho. Ramónu Francovi se to povedlo napoprvé, s hydroplánem Plus Ultra (typ Dornier Do J), jehož jméno odkazovalo na heslo ze španělského státního znaku. Hydroplán odstartoval 22. ledna 1926 z jihošpanělského města Palos de la Frontera, jeho posádku tvořili kromě Ramóna Franca také Julio Ruíz de Alda, Juan Manuel Duran a Pablo Rada. Španělští letci podnikli mezipřistání na Kanárských a Kapverdských ostrovech, na brazilském ostrově Fernão de Noronha, v Recife, Rio de Janeiru a uruguayském Montevideu, a 26. ledna 1926 dorazili do cíle cesty v Buenos Aires. Ramón Franco překonal Atlantik o rok dříve než Charles Lindbergh a jeho letoun Spirit of St. Louis. Ramónova proslulost byla obrovská.

Francisco Franco byl již ve dvacátých letech přes svůj mladý věk zasloužilým veteránem koloniálních válek a spoluzakladatelem španělské Cizinecké legie. Přesto se stalo, že o něm španělské noviny psaly jako o „bratru slavného letce“. Další pokus o překonání Atlantiku Ramón Franco zahájil v červnu 1929 s jiným hydroplánem. Tento let však skončil nezdarem, hydroplán u Azorských ostrovů nouzově přistál na moři a po osmi dnech, 29. června 1929 posádku zachránila britská letadlová loď Eagle.

Na přelomu dvacátých a třicátých let byla situace ve Španělsku již dosti kritická. 12. prosince 1930 došlo k republikánskému pokusu o převrat. Posádka v aragonské Jace se vzbouřila a táhla na Madrid. Generál Francisco Franco, který touto dobou velel pěchotní akademii v nedaleké Zaragoze, shromáždil svoje kadety, rozhodnut zablokovat vzbouřencům cestu. Jeho bratr Ramón mezitím létal nad Madridem a shazoval letáky, ve kterých vyzýval ke svržení krále Alfonse XIII. Bombardovat královský palác se neodhodlal z obav, že by došlo k civilním obětem. Povstání bylo potlačeno i bez zásahu kadetů ze Zaragozy a Ramón uprchl do exilu. Jen pár měsíců poté monarchie padla, Ramón se vrátil do vlasti a do exilu odešel naopak Alfons XIII. Ramón nejprve zaujal vysoký post ve velení španělského letectva, ale zapletl se s anarchisty a jeho kariéra v armádě skončila. Nechal se zvolit do kortesů, španělského parlamentu, za Katalánskou republikánskou stranu. Posléze se stal leteckým atašé na španělské ambasádě ve Washingtonu. Naopak jeho přítel a někdejší kopilot Ruíz de Alda se stal jedním z vůdců tehdy marginální fašistické Falangy.

17./18. července 1936 vypukla španělská občanská válka. Ramón Franco prvních několik měsíců vyčkával a poté se vrátil do vlasti – aby se přidal k nacionalistickým silám. Jedním z podnětů mohlo být, že Ruíz de Alda byl 23. srpna 1936 zavražděn anarchistickými milicemi v madridském vězení. Francisco Franco svěřil svému bratrovi velení letecké základny na Mallorce, což se setkalo s nesouhlasem povstaleckých letců. Velitel nacionalistického letectva Alfredo Kindelán, zásadový a oddaný monarchista, marně psal svému caudillovi, že Ramónovo jmenování „bylo velice špatně přijato mezi letci, kteří dávají najevo jednomyslné přání, aby Váš bratr nesloužil v letectvu, přinejmenším ne ve velitelské funkci.“ Francisco Franco na tyto názory nebral zřetel.

Podplukovník Ramón Franco během občanské války již nezavdával příčinu k dalšímu pohoršení, svědomitě velel své jednotce a účastnil se bojových misí. 28. října 1938 vzlétl v bouřlivém počasí v hydroplánu italského původu typu CANT Z.506 nad Středozemní moře, načež zahynul i s ostatními čtyřmi členy posádky. S největší pravděpodobností se jednalo o nehodu, vynořily se však i zvěsti o sabotáži nebo o tom, že generalissimus Franco nechal svého bratra zlikvidovat, protože se obával jeho přelétnutí na republikánskou stranu. Koncem října 1938 však již byla situace na frontách taková, že přidat se k republikánům naprosto nedávalo smysl; krom toho by Ramón Franco musel přemoci zbytek posádky. Generalissimus Franco po bratrově smrti s Ramónovou vdovou a dcerou nevyhledával další kontakty.

Hydroplán Plus Ultra byl darován Argentině a nyní se nachází v muzeu ve městě Luján nedaleko Buenos Aires. Poslední člen Ramónovy posádky z neúspěšného letu z roku 1929, Eduardo González Gallarza, se stal generálporučíkem, v letech 1945–57 byl ministrem letectví a zemřel roku 1986 ve věku 88 let.