Italský pancéřový křižník Pisa

Na snímku, pořízeném po první světové válce, je zachycen italský pancéřový křižník Pisa.

Tři lodě stejnojmenné třídy byly postaveny na počátku dvacátého století v italských loděnicích. Stavba křižníku Pisa byla zahájena roku 1905, loď byla spuštěna na vodu roku 1909 a do služby vstoupila 1. září 1909. Byla 140,5 m dlouhá a 21 m široká, ponor činil přes 7 m. Hlavní výzbroj představovala čtveřice děl ráže 254 mm ve dvou věžích na přídi a na zádi. Dále byla loď vyzbrojena osmi děly ráže 190 mm ve čtyřech věžích, rychlopalnými kanóny ráží 76 mm a 47 mm (jejich počet se v následujících letech měnil) a třemi torpédomety. Pancéřový pás na bocích byl silný 90 až 200 mm, pancéř na dělových věžích byl silný až 160 mm a na velitelské věži až 190 mm. Maximální výtlak činil přibližně 10 400 tun, posádku tvořilo k sedmi stovkám mužů. Loď mohla plout maximální rychlostí 23,6 uzlů. Současně s křižníkem Pisa vstoupila do služby i sesterská loď Amalfi; obě byly pojmenovány po někdejších italských městských státech, jež měly v raném a vrcholném středověku značný podíl na středomořském obchodu.

Obě lodě se zúčastnily italsko-turecké války z let 1911–12. Když 23. května 1915 vyhlásila Itálie válku Rakousko-Uhersku, následoval úspěšný výpad c. a k. námořnictva proti italskému pobřeží a italské velení vyslalo do Benátek námořní posily včetně obou lodí třídy Pisa. 7. července 1915 byl křižník Amalfi potopen německou ponorkou UB-14, formálně zařazenou do rakousko-uherského námořnictva pod označením U-26 (Itálie a Německo nebyly tou dobou ještě ve válečném stavu). Křižník Pisa válku přečkal, v meziválečném období sloužil jako školní plavidlo a roku 1937 byl sešrotován.

Třetí loď této třídy neskončila oproti původnímu plánu v italském námořnictvu – Italové přehodnotili původní plán rozvoje svého námořnictva a rozestavěnou loď zakoupilo Řecko. Na vodu byla spuštěna v březnu 1910 a do služby vstoupila v květnu 1911 pod jménem Georgios Averof . Byla mírně modifikovaná (její hlavní děla měla ráži pouze 234 mm), přesto se s ní nemohla měřit žádná jiná řecká nebo turecká loď. Georgios Averof sloužil jako vlajková loď řeckého námořnictva, vyznamenal se zejména při boji s Turky za první balkánské války a podařilo se mu přežít i druhou světovou válku – roku 1941 odplul před postupujícími Němci do egyptské Alexandrie. Roku 1952 byla loď vyřazena z činné služby a nyní je zakotvena v zálivu Faliro u Athén jako námořní muzeum – jedná se o jediný zachovaný pancéřový křižník na světě.