Německá civilní vzducholoď LZ 11 "Viktoria Luise"

Vzducholodě jsou neodmyslitelně spojeny se jménem jejich nejslavnějšího tvůrce, württemberského generála Ferdinanda hraběte von Zeppelina (8. 7. 1838 – 8. 3. 1917). Zeppelin se o vzduchoplavbu zajímal již od americké občanské války, kterou sledoval jako vojenský pozorovatel u unionistické armády a při té příležitosti vzlétl v balónu. O stavbě řiditelné vzducholodě přemýšlel od roku 1874, avšak své plány realizoval teprve od devadesátých let, kdy již byl ve výslužbě. Svoji továrnu zřídil ve württemberském Friedrichshafenu u Bodamského jezera na hranicích s Rakouskem a Švýcarskem; jeho první vzducholoď vzlétla 2. července 1900. Jen do konce první světové války Zeppelinova firma postavila 113 vzducholodí; několik dalších vyrobila v meziválečné době a roku 1997 byla její tradice stavby vzducholodí obnovena.

Vzducholodě se již před první světovou válkou staly jedním z populárních symbolů německé technické zdatnosti. Zeppelinova firma nebyla jejich jediným německým výrobcem, ale byla nejúspěšnější. Zeppelinovy vzducholodě neboli zepelíny představovaly tzv. ztužené vzducholodě, jejichž základem byla kovová kostra z převážně hliníkové slitiny – duraluminia. Uvnitř kostry se pak nalézalo větší množství samostatných balónů plněných vodíkem. Pohyb vzducholodi zajišťovaly letecké motory. Dole byly zavěšena gondola s posádkou, případně i cestujícími. Zeppelinovy výtvory byly gigantické – délka vzducholodí stavěných za první světové války mohla přesáhnout 200 metrů, jejich objem mohl činit až 68 000 metrů krychlových a posádku některých vzducholodí tvořilo i přes dvacet mužů. Za války byly využívány k průzkumu i k bombardování; velkou předností byl jejich obrovský dolet a dlouhá doba, jakou mohly strávit ve vzduchu.

Civilního využití Zeppelinových vzducholodí se ujala společnost DELAG (Deutsche Luftschiffahrts-Aktiengesellschaft), založená roku 1909 z iniciativy obchodního ředitele Zeppelinova podniku. Společnost měla před první světovou válkou k dispozici postupně celkem sedm strojů, s nimiž podnikala především vyhlídkové lety, ale i cesty mezi vybranými německými městy; do července 1914 přepravila v rámci 1588 letů celkem 34 028 zákazníků a její vzducholodě nalétaly celkem přes 172 000 kilometrů. Vzducholodě byly dosti zranitelné, a tak ze sedmi civilních vzducholodí byly čtyři ztraceny při různých nehodách ve vzduchu i na zemi ještě před válkou; zbylé v létě 1914 převzaly německé ozbrojené síly. Týkalo se to i vzducholodi "Viktoria Luise" (poprvé vzlétla 19. února 1912, měla objem 18 700 metrů krychlových a mohla letět rychlostí až 72 km/h). Byla využívána k výcvikovým účelům a počátkem října 1915 byla zničena při umísťování do hangáru ve slezské Lehnici.