GADDIS, John Lewis. Studená válka.

Dějiny studené války se dle všeobecně přijímaného diskurzu historiků dělí na tzv. tradiční školu vzniklou krátce po druhé světové válce, která potvrzovala oficiální názor Spojených států ohledně smyslu studené války, který byl založen na myšlence expansionismu komunismu, na nějž USA pouze reagují. Druhý přístup se nazývá tzv. revizionismem, který v kontextu protestů proti válce ve Vietnamu a „divokých“ 60. let tvrdí, že smyslem studené války není boj za svobodu, která je zosobněná Amerikou a jejím hospodářským a politickým systémem, ale naopak dochází k závěrům, že skutečnou příčinou je expanze „vloženého liberálního“ („embedded liberalism“) kapitalismu, který se vytvořil ve Spojených státech po velké krizi ve 30. letech. V 70. a 80. letech vzniklo nové paradigma studenoválečných studií (post-revizionismus), které syntetizovalo dvě předešlé tradice. Tímto se dostáváme k J. L. Gaddisovi. „Raný“ Gaddis de facto ustanovil program post-revizionismu, kde se soustřeďuje na systémové a materiální proměnné (geopolitika a území jako hlavní faktor), které určovaly smysl soupeření mezi USA a SSSR (blíže JOHN LEWIS GADDIS, The United States and the Origins of the Cold War, 1941–1947, New York 1972.) Nicméně po konci studené války to byl sám Gaddis, který opustil svůj původní pohled a přiřadil se zpět k původním závěrům tradiční školy, které výrazně zdůraznil v předkládané práci.

John Lewis Gaddis (nar. 1941) je profesorem vojenské, diplomatické a námořní historie na Yale University.  Je znám pro své přelomové práce z dějin studené války či globální strategie Spojených států amerických. Gaddis je také oficiálním životopiscem „tvůrce“ koncepce zadržování George F. Kennana. Ve své recenzi (odkaz na recenzi zde), vypíchl český historik a diplomat Jiří Ellinger nejlepší místa Gaddisovy práce, v nichž se pojednává především o vlivu samotných nukleárních zbraní na průběh studené války a dále o strategii a psychologii vojenského plánovaní v nukleárním věku, a to především za prezidentství Eisenhowera. Odmítá populární ideu, že zatímco Eisenhower se oddával golfu a lenošení, pravým hybatelem byl jeho ministr zahraničí John F. Dulles. Eisenhower zásadně odmítal pracovat při vojenském plánování s myšlenkou „omezené jaderné války“, jejímž cílem bylo zajistit, aby nemohla vypuknout vůbec žádná válka.

Kniha Studená válka je velmi informativní a určitě stojí za přečtení pro každého, kdo má zájem o historii studené války z pozic, které odpovídají současnému českému pojetí zahraniční politiky orientované na NATO, USA a EU. Trefně se k tomu vyjádřila jiná recenze z pera Tony Judta: „Jedná se o „historii americké studené války viděné z Ameriky tak, jak jí vnímala Amerika, a napsané způsobem nejvíce přijatelným pro mnohé americké čtenáře (celá recenze zde) Gaddis se v představované knize pokusil prokázat svoji hypotézu o vnímání studené války jako souboje dobra se zlem, kterou navrhl již dříve (viz We Now Know: Rethinking Cold War History, 1997).

Za jednu ze slabin této publikace lze považovat nejasně definovanou filozofii dějin, s níž zde autor pracuje. I přesto lze knihu považovat za legitimní a významné dílo, které předkládá vývoj soupeření USA a Sovětského Ruska po druhé světové válce a zároveň dokáže nabudit potřebu zamýšlet se nad studenou válkou a jejím vlivem na současný mezinárodní systém z pohledu prozápadně orientovaného člověka.

Představovaná kniha je vázaná v brožované vazbě a má rozsah 278 stran. Obsahuje poznámkový aparát a jmenný, místní a dokonce i věcný rejstřík. Text je navíc doplněn několika mapovými přílohami.

Citace:

GADDIS, John Lewis. Studená válka. V Praze: Slovart, 2006. ISBN 80-7209-843-8.