Emil Hácha při prezidentské volbě 30. 11. 1938

Snímek, pořízený dne 30. listopadu 1938 při prezidentské volbě, zachycuje Emila Háchu doprovázeného generálem Syrovým a dalšími hodnostáři.

Když se Československo podvolilo nátlaku velmocí a vyhovělo německým, polským a maďarským územním nárokům, došlo k totální diskreditaci První republiky, jejího étosu a jejích čelných stoupenců. 5. října 1938 Edvard Beneš abdikoval a odletěl do exilu, česká politika se zásadně proměnila. Agrárníci, lidovci, Národní sjednocení a část národních socialistů se 22. listopadu sloučili do Strany národní jednoty, vedené dosavadním předsedou agrárníků Rudolfem Beranem. Sociální demokraté spolu se zbytkem národních socialistů vytvořili Národní stranu práce, komunistická strana byla zakázána a její majetek zabaven. Postavení židovské komunity se zhoršilo, došlo k omezování politických svobod, avšak zároveň se oslabila kontrola Prahy nad východními oblastmi okleštěného státu – 22. listopadu byly přijaty ústavní zákony o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Po Benešově abdikaci bylo třeba najít náhradu. Volba politiků padla na doktora Emila Háchu (1872–1945). Hácha sloužil jako soudce rakouského Správního soudního dvora ve Vídni, po vzniku ČSR se stal tzv. „druhým prezidentem“ (místopředsedou) Nejvyššího správního soudu a od roku 1925 i jeho druhým tzv. „prvním presidentem“ (předsedou). Byl vynikajícím odborníkem na správní právo a jeho publikace z tohoto oboru jsou dodnes citovány. Roku 1938 ovdověl a těšil se na odchod do penze; politických ambicí neměl. Proto, a také pro své zkušenosti s řízením významné instituce, byl ostatně vybrán a dne 30. listopadu 1938 jako jediný kandidát zvolen presidentem republiky. O den později se Rudolf Beran stal nástupcem generála Syrového ve funkci československého ministerského předsedy. 14. prosince byl přijat zmocňovací zákon, který výrazně posílil výkonnou moc na úkor zákonodárné. Demoralizovaná republika, zvaná nyní Česko-Slovensko, se odvrátila od nespolehlivých západních mocností a snažila se vycházet Německu vstříc – Hitler však měl jiné plány.