HUARD, Charles-Lucien. La Guerre illustrée 1870-1871

Vláda Napoleona III. ve Francii představovala z hlediska dějinného vývoje období dalekosáhlých změn. Charles Louis Napoleon Bonaparte po smrti Napoleona II., vévody zákupského, začal v roce 1832 hledat cesty, jak se dostat do čela Francie. Po několika nezdařených pokusech se mu díky opatrnějšímu postupu a podpoře sympatizantů podařilo uspět a roku 1848 byl zvolen prezidentem druhé republiky. O čtyři roky později prosadil svoji starou ideu a po převratu obnovil císařství jako Napoleon III. Ačkoli byl původcem poměrně zásadních změn, jakými byla přestavba Paříže či podpora výstavby železnice ve Francii, mnohé z jeho počinů nebyly provedeny dostatečně důsledně. Do značné míry to platilo o armádě, jejíž organizace co do pružnosti zaostávala za německou. To se následně ukázalo jako zásadní problém v tzv. prusko francouzské válce v letech 1870-1871.
Charles Lucien-Houard sepsal na samém sklonku 19. století práci La Guerre illustrée 1870-1871, která měla zmíněný konflikt nepochybně ukázat v o něco lepším světle. Válka, ač oficiálně vyhlášená Francií, se poměrně rychle proměnila v sérii více či méně těžkých neúspěchů a vyvrcholila porážkou a kapitulací císaře Napoleona III. v bitvě u Sedanu. Následoval převrat, který ukončil druhé císařství a nastolil třetí republiku pod „vládou národní obrany“, která pokračovala v boji s německými vojsky až do uzavření míru v květnu 1871.
Autor se v tomto případě zaměřil na zdůraznění heroismu bojujících Francouzů tváří v tvář porážkám. Ačkoli hlavní osu vyprávění tvoří líčení konkrétních bojů v časové souslednosti, některé vložené kapitoly jsou zvlášť věnovány konkrétním vojenským útvarům a jejich vystupování na bitevním poli. Hojně se zmiňují také příklady individuální odvahy některých důstojníků a velitelů, potažmo jejich hrdinská smrt. V popisu válečných událostí defilují vedle jednotek řadové pěchoty, jízdy a dělostřelectva druhé poloviny 19. století také jednotky typické pro tehdejší francouzskou koloniální armádu, zuavové. Krom nich zasáhli do bojů proti německé armádě ve Francii také námořníci či mobilgardisté (dobrovolnické lokální útvary na úrovni třetího sledu). Zvláštní pozici měli tzv. „svobodní střelci“ (Francs-tireurs), kteří tvořili nepravidelnou pěchotu, bojující převážně partyzánskou taktikou a tudíž stáli na hranici tehdy uznávaných vojenských zvyklostí. Německé velení je odmítalo uznat za pravidelnou součást vojska a zajatí střelci byli popravováni. Jejich působení mimo jiné mívalo za následek zvýšenou agresivitu německých jednotek, které si ji pak vybíjely na civilním obyvatelstvu.
Autor se vyjadřuje poměrně vznešeným jazykem, avšak obsah přitom zůstává stručný a jasný. Text doprovází více jak sto třicet ilustrací od Louise Le Riverenda. Vyobrazení, z nichž část je kolorovaná, tak doplňují text práce o válečné prohře, která dlouhodobě předurčila podobu vztahů mezi Francií a právě sjednoceným Německým císařstvím a přispěla tak značnou měrou k pozdějšímu vypuknutí první světové války.

citace:
HUARD, Charles-Lucien. La Guerre illustrée 1870-1871: Souvenirs et Mémoires. Paris : L. Boulanger, [1897]. 316 s., obr. příl.