FRANĚK, Otakar. Oslavany obkličují …

Prosincová generální stávka roku 1920 a nepokoje, které ji provázely, se staly od pádu Slovenské republiky rad roku 1919 největším, a místy také ozbrojeným, vystoupením radikální levice (budoucích komunistů) na území mladého Československa. Ačkoliv vedení levicové frakce československé sociální demokracie nechtělo rozpoutat generální stávkou otevřený konflikt, ale jen demonstrovat svůj vliv, na některých místech lokální radikálové pochopili zahájení stávky jako výzvu k revoluci a podle toho jednali. K rozšíření „revoluce“ ale nedošlo i díky rychlému a razantnímu nasazení československých ozbrojených složek – četnictva a armády. K největšímu zásahu armádních asistenčních oddílů došlo v Oslavanech na Brněnsku.

V rosicko-oslavanské oblasti se těžilo uhlí pro brněnské továrny a také pro oslavanskou elektrárnu. S ohledem na počet horníků a dělníků tu měly radikálně levicové myšlenky velkou podporu, a když 10. prosince dělníci v elektrárně vstoupili do generální stávky, znamenalo to výpadek elektrického proudu pro velkou část moravské metropole. Stávkující sice následující den znovu nastoupili do práce, ale 12. prosince 1920 se na protest proti výsledku sporu o Lidový dům v Praze rozhodli stávku následující den obnovit. Proto byl téhož dne vyslán do Oslavan jeden prapor brněnského 10. pěšího pluku, vedený majorem Zázvorkou, který nechal obsadit klíčové budovy v obci. Zásah vojska ale pobouřil tábor lidu, který se v Oslavanech konal, jeho 5000 účastníků se poměrně rychle radikalizovalo a následně vojáky a četníky po menších skupinkách zajalo, odzbrojilo a propustilo. Nakonec byla již ozbrojenými dělníky obsazena i samotná elektrárna. Povstalci tak celkově ukořistili 4 kulomety a přes 300 pušek, což představovalo solidní palebnou sílu.

Úspěch oslavanských povstalců vzbudil značné obavy z možného rozšíření „revoluce“, a proto zemský velitel na Moravě a ve Slezsku, generál (bývalý rakouský polní podmaršál) Alois Podhajský obratem nařídil provést proti Oslavanům větší vojenskou akci, jejímž velitelem byl jmenován podplukovník Hynek Sponner. Disponoval přitom II. praporem kroměřížského 3. pěšího pluku, I. praporem kroměřížského 27. pěšího pluku (bývalý 25. zeměbranecký) a III. praporem znojemského 24. pěšího pluku, dále lehkou dělostřeleckou baterií 6. dělostřeleckého pluku a četou světlometů a spojovací četou. K podpoře akce také vzlétly 3 letouny 3. leteckého pluku, jejichž přelet nad Brnem a Oslavany měl být demonstrací síly. K postupu na Oslavany došlo již v noci z 13. na 14. prosince a čs. vojsko se k překvapení povstalců nedalo zastrašit palbou. Naopak ji opětovalo a razantním postupem obsazovalo jednotlivé body odporu. Oslavanští obránci se pak často dávali rychle na útěk, takže kolem poledne 14. prosince byla celá oblast zajištěna, 220 vzbouřenců bylo zatčeno a nad obcí a okolím bylo vyhlášeno stanné právo. Boj o Oslavany se naštěstí obešel bez obětí na životech, zraněn byl jen jeden četník a osm povstalců.

Prezentovaná kniha formátu A4 byla vydána jako jubilejní publikace k 40. výročí oslavanského povstání a lze konstatovat, že v době vzniku šlo jednoznačně o reprezentativní knihu. Je proto svázaná v pevných deskách potažených černým plátnem a krytých rudou obálkou, tištěná na kvalitním lesklém papíře a doplněná řadou ilustrací, fotografií a faksimilií. Část ilustrací tvoří velkoformátové rozkládací přílohy na křídovém papíře. Jako faksimile zde nalezneme nejen několik titulních stránek novin Rovnost (vydávaných zemským orgánem Československé strany sociálně demokratické na Moravě), ale také přetisky rukopisů později odsouzených komunistických povstalců a také výběr vojenských rozkazů. Publikace obsahuje poznámky pod čarou s odkazy na literaturu i primární archivní prameny. Samozřejmě je třeba zdůraznit, že kniha vydaná roku 1960 je zcela poplatná době svého vzniku, a nahlíží proto na události zcela jednostranně optikou marxistické historiografie. Silně negativní zbarvení se tak objevuje nejen u představitelů masarykovské republiky a legionářů, ale samozřejmě také u zástupců bývalého rakousko-uherského vojska. Naopak komunisté (respektive v té době ještě jen radikálně levicoví sociální demokraté) jsou chápáni jako jediní správní reprezentanti pokroku. Reálná situace ovšem nebyla zdaleka takto černobílá.

Obsahově je kniha rozčleněná na čtyři hlavní bloky, a odhlédneme-li od ideologického balastu, poskytuje slušný přehled o událostech, od kontextového popisu sociální situace v regionu za první světové války a po vzniku Československa přes samotný průběh stávky a povstání až po soudní dohry se zatčenými vzbouřenci. Také pro svoji bohatou obrazovou přílohu je jistě zajímavým připomenutím pozapomenutých sto let starých událostí.

Citace:

FRANĚK, Otakar. Oslavany obkličují … : kronika prosincové generální stávky 1920 na Rosicko-Oslavansku. Brno: Krajské nakladatelství v Brně, 1960. 116 s.