VAŇOUREK, Martin. Rotný Jaroslav Švarc

V noci z 29. na 30. dubna 1942 došlo k vysazení posledních dvou skupin z první vlny výsadků organizovaných zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany v Londýně. V 20:58 britského času odstartoval letoun Handley Page Halifax od 138. peruti pro zvláštní úkoly s českou posádkou poručíka Leo Anderleho a s „nákladem“ pěti mužů a tří kontejnerů s materiálem. Jednalo se o vojáky vybrané do operací Intransitive a Tin. Zatímco Intransitive nadporučíka Václava Kindla, četaře Bohuslava Grabovského a desátníka Vojtěcha Lukaštíka měla za úkol poškodit rafinerii minerálních olejů v Kolíně a provádět další destrukční a sabotážní úkoly, Tin složený z rotných Ludvíka Cupala a Jaroslava Švarce měl úkol podobný tomu, jaký dostali muži skupiny Anthropoid. Cílem Tinu se měl stát čelný představitel českých kolaborantů a zrádců, protektorátní ministr školství a propagandy, Emanuel Moravec.

Napětí nepostrádala již samotná cesta do Protektorátu, neboť nad Německem se jejich letoun dostal od protiletecké palby. Leo Anderle poměrně přesně nalezl místo výsadku a v 1:32 dal pokyn k opuštění letounu u obce Padrť v Brdech, severozápadně od Rožmitálu pod Třemšínem. Pak již ale výsadkáře provázela smůla, neboť skupiny se po doskoku nesešly. Ludvík Cupal se při dopadu vážně zranil, ale nalezl jej Vojtěch Lukaštík z Intransitive, který mu pomohl dostat se na záchytnou adresu do Plzně a odtud dále na Moravu k jeho příbuzným. Pokusili se provádět sabotážní akce, ale nakonec se jim dostalo gestapo na stopu a během první poloviny ledna 1943 oba výsadkáři padli v obklíčení ranou z vlastní pistole. Václav Kindl se dokázal kontaktovat s Bohuslavem Grabovským, s nímž se přesunuli do východních Čech a navázali kontakt s Obranou národa. Destrukční materiál z výsadku se jim ale nepodařilo vyzvednout, neboť byl nalezen gestapem. Podařilo se jim přežít období německého teroru po atentátu a pokračovali v ilegální práci až do března 1943, kdy je odhalilo gestapo. To nakonec oba výsadkáře získalo ke spolupráci. Grabovský byl jako konfident neaktivní, což vedlo k jeho opětovnému uvěznění. Poté se pokusil poslat motákem zprávu z vězení určenou pro Londýn, která ale byla odhalena, a on následně koncem října 1944 popraven v Terezíně. Kindl se naopak stal aktivním konfidentem gestapa a agentem provokatérem, ale v květnu 1944 jej při pátrání po výsadku Calcium omylem zastřelil jiný pracovník gestapa. Jaroslav Švarc po doskoku nenalezl nikoho z kolegů ani kontejner s výzbrojí. Vydal se proto na záchytnou adresu do Plzně sám. Odtud pak odjel do Prahy a navázal kontakt s Adolfem Opálkou z výsadku Out Distance. Snažil se sám pokračovat ve svém úkolu, ale po atentátu na Heydricha se situace změnila a on se stal prvním z výsadkářů přesunutým do krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Tam pak 18. června 1942 svedl spolu s dalšími parašutisty svůj dnes již legendární poslední boj.

Jaroslavu Švarcovi, jednomu ze „sedmi statečných“, kteří nakonec podlehli stonásobné přesile, je věnována dnes prezentovaná kniha. Jedná se o poměrně útlou sešívanou knížečku formátu A5. Prakticky celá první polovina knihy je tvořená komentovanou edicí deníku, který si Jaroslav Švarc psal od nástupu své vojenské služby v čs. armádě roku 1936 až do konce srpna 1941. Obsahuje tedy nejen jeho vojenské začátky v období první republiky, ale také stručné vzpomínky na mobilizaci roku 1938 a následné rozčarování. Následuje vylíčení dramatického odchodu do zahraničí přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Turecko do Sýrie a odtud lodí do Francie. Pokračuje zápisky z bitvy o Francii, které se účastnil v řadách 8. kulometné roty čs. 2. pěšího pluku, a poté evakuací do Velké Británie. Končí pak prakticky nástupem do kurzů, o nichž již nechtěl psát. V druhé části knihy je pak popsána příprava čs. výsadkářů na vysazení a popis jejich výstroje i výzbroje. Pasáž zaměřená cíli operace seznámí čtenáře také se stručnou biografií Emanuela Moravce. Nechybí samozřejmě ani vylíčení Švarcova vysazení, pobytu v okupované vlasti a posledního boje. Celý text je ve značné míře doprovázen citacemi z různých vzpomínek či archivních dokumentů, mezi které patří například také pitevní protokol. Závěr knihy je věnován „druhému životu“ Jaroslava Švarce, tedy jeho odrazu v historické paměti. Prezentovaná kniha nemá poznámkový aparát, ani přehled použitých pramenů a literatury, ty jsou ale většinou alespoň obecně uvedeny v textu samotném. Publikace také obsahuje řadu velmi zajímavých dobových fotografií.

Citace:

VAŇOUREK, Martin. Rotný Jaroslav Švarc : „Češi se nikdy nevzdávají…“. Mohelnice : Martin Vaňourek, 2014. 89 s.