Vojenská legitimace Otakara Jaroše 

Vojenská legitimace Otakara Jaroše 

Na počátku existence československé vojenské jednotky v SSSR používali vojáci různé legitimace, které si s sebou přinesli z předchozího vojenského působení, včetně sovětských a předválečných československých vojenských knížek. Ke sjednocení došlo v září 1942, kdy byly vydány nové jednoduché průkazky v tvrdých papírových deskách potažených modrým plátnem. Na přídeští se nacházel text s těmi nejnutnějšími údaji, které obsahovaly pouze jméno, hodnost, číslo, datum vystavení, místo na fotografii a dva podpisy – majitele a velitele. To všechno v české i ruské variantě. O výrobních obtížích svědčí skutečnost, že místo zamýšleného malého státního znaku byl na deskách vytlačen pouze rámeček s informativním textem. Pro zřejmé nedostatky původní legitimace se v polovině roku 1943 objevil nový vzor v červených deskách, který již o vojenské kariéře majitele vypovídal podstatně komplexněji. 

Prezentovaná vojenská legitimace „buzuluckého“ vzoru patřila veliteli 1. roty československého polního praporu, npor. Otakaru Jarošovi (1. 8. 1912, Louny – 8. 3. 1943, Sokolovo). Ten svou vojenskou kariéru zahájil v roce 1934 v řadách československé armády a posléze se stal důstojníkem telegrafního vojska. Jako absolvent Vojenské akademie v Hranicích se nesmířil s okupací Československa a 12. srpna 1939 odešel do Polska. Po polské porážce byl společně s dalšími vojáky Československého legionu internován v SSSR. Po začátku německo-sovětské války působil od června do srpna 1941 jako radista u čs. vojenské mise v Moskvě a v únoru 1942 byl jako jeden z prvních vojáků prezentován v Buzuluku, kde se začal formovat 1. čs. samostatný polní prapor v SSSR. O rok později odjel jako velitel roty na frontu, kde během bitvy u Sokolova padl. Za statečnost prokázanou během bitvy proti německé přesile byl Otakar Jaroš in memoriam jako první cizinec ve druhé světové válce vyznamenán titulem Hrdina SSSR. 

Rozměry: 10,5 x 7,2 cm 

Legitimace Otakara Jaroše byla do sbírky VHÚ Praha získána po 2. světové válce darem od rodiny. 

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…