Britská rádiová stanice č. 19, MK. III (Wireless Set No. 19, MK. III)

Britská rádiová stanice č. 19, MK. III (Wireless Set No. 19, MK. III)

Jedná se o nejrozšířenější britskou rádiovou stanici 2. světové války, která se vyráběla ve Velké Británii, Kanadě a USA. Byla vyvinuta v roce 1941 a mj. používána i čs. jednotkami ve Velké Británii.

Sloužila pro spojení obrněné divize a u velitelství pěších divizí a pluků. Měla tři části: rádiovou stanici A, B a zesilovač (tankové hovorové zařízení). Rádiovou stanici A tvořil spojený vysílač-přijímač pro telefonii, telegrafii a modulovanou telegrafii. Frekvence vysílače a přijímače byly na sobě závislé se záznějovým laděním. Kmitočtový rozsah 2 až 8 MHz. Výkon vysílače 5 W telefonie, 10 W telegrafie. Rádiovou stanici B tvořil UKV spojený přijímač-vysílač s telefonním provozem pro spojení mezi tanky v četě a mezi vozy velitelství za pochodu. Kmitočet 235 MHz s možností doladění. Výkon vysílače asi 50 mW. Zesilovač byl určen k vzájemnému dorozumívání osádky v tanku nebo ve štábním radiovoze. Maximální nezkreslený výkon 500 mW.

S přístrojem se používaly dynamické mikrofony a sluchátka. K přepínání z příjmu na vysílání při telefonii se používalo mikrofonního tlačítka, při telegrafním provozu doražením kolíku od klíče do zdířky. Přístroj mohl být řízen z několika míst ve vozidle pomocí řídících skřínek a na dálku pomocí přístrojů na dálkové ovládání, které umožňovaly i připojení na telefonní ústřednu. Řídící skřínky umožňovaly přenos příjmu stanice A vysíláním stanice B a obráceně.

Souprava měla rozdílné příslušenství podle toho, do kterého druhu vozidla měla být vestavěna, zpravidla byla rozdělena na staniční soupravu, instalační soupravu a standardní soupravu. Staniční souprava obsahovala vysílač-přijímač, zdrojovou skříň, anténní variometr, podstavec, případně řídící skřínky, anténní isolátor, přívody atd. Mimo to byla ke stanicím podle předurčení dodávaná souprava k řízení na dálku (dálkové ovládání), sluchátka, mikrofony, telefonní kabel na cívce a souprava 10 m tyčové antény. Stanici bylo možné kombinovat s radiostanicí č. 30 v pozorovacích tancích dělostřelectva.

Stanice ze sbírky VHÚ je kanadské výroby a v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu byla určena pro sovětskou armádu, o čemž svědčí popisky v azbuce. Do sbírky VHÚ byla získána v roce 2009 nákupem od soukromého sběratele.

 

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…