Alois Fišera - Z generála vojínem

Komunistický režim po únoru 1948 velice rád potupně degradoval na vojíny generály, kteří pro svou zemi udělali něco pozitivního. Jedním z těchto mužů byl i divizní generál Alois Fišera.

Narodil se 31. července 1897 v obci Nová Skřeněř u Hradce Králové. Po maturitě na českém reálném gymnáziu v Novém Bydžově v květnu 1915 jej c. k. monarchie záhy poslala na ruskou frontu, kde již v červnu 1916 přešel u Podkamienky k Rusům. V zajetí se přihlásil k 1. srbské dobrovolnické divizi, u které byl v září 1916 u Kokardže těžce raněn. V dubnu 1917 se konečně dostal k čs. legiím, v nichž prošel funkcemi velitele čety i velitele pěší, výzvědné i instrukční roty u 4. čs. střeleckého pluku „Prokopa Holého“, s nímž se po řadě bojů s bolševiky na Volze a na Sibiři vrátil v hodnosti kapitána do vlasti v červenci 1920.

V armádě již zůstal, časem absolvoval Válečnou školu. Kritický rok 1938 jej zastihl v hodnosti podplukovníka generálního štábu u Ministerstva zahraničních věcí jako člena mezinárodní kontrolní komise pro Španělsko. Po Mnichovu převzal v prosinci 1938 funkci zatímního náčelníka štábu 12. divize na Podkarpatské Rusi. U této nejvýchodnější československé divize také zažil čtyřdenní boje s maďarskou armádou v březnu 1939, kdy jednotka odmítla přes německou okupaci Prahy kapitulovat a probila se na Slovensko a do Rumunska! V říjnu 1945 potom po návratu ze zahraničního odboje již jako brigádní generál marně žádal, aby byla pro účastníky těchto dodnes opomíjených bojů zřízena pamětní medaile a největší hrdinové byli vyznamenáni Čs. válečným křížem 1939.

V zahraničním odboji, kdy k odchodu z protektorátu využil v květnu 1939 v Bratislavě a Budapešti vyřizování repatriace Čechů z bývalé Podkarpatské Rusi, byl nejprve ve Francii náčelníkem štábu 1. čs. pěší divize, s jejímiž dvěma pluky se v červnu 1940 zúčastnil bojů na Seině a Loiře. Po porážce Francie byl evakuován do Velké Británie, kde se stal profesorem na polské válečné škole, později vojenským atašé u belgické a lucemburské vlády v Londýně a poté u polské exilové vlády.

Po válce se dočkal povýšení na divizního generála a v květnu 1947 byl přidělen k Vysoké škole vojenské v Praze. V dubnu1948 se stal dokonce velitelem této školy, ale již v říjnu 1949 byl jako legionář a „zápaďák“ z armády vyhozen. Měl velké „štěstí“. Na rozdíl od jiných spolubojovníků jej čekala „jen“ degradace a nucené vystěhování z Prahy. Časem se usadil v Lysé nad Labem, kde 21. března 1981 zemřel. Rehabilitován byl až posmrtně po listopadu 1989.

Jindřich Marek

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 15. března 2019.