Antonín Sochor

Antonín Sochor

11. 03. 2018

Narodil se 16. června 1914 v německém Lohbergu, kde otec pracoval kvůli nedostatku práce v dolech. Po vypuknutí první světové války otec byl povolán do armády a přesunul se na italské bojiště, zatímco zbytek rodiny se přestěhoval do severočeského Duchcova. Zde prožil Sochor své dětství a získal i základní vzdělání a pokračoval na obchodní akademii v Teplicích. V době hospodářské krize musel přerušit studium a přijmout místo pomocného dělníka ve sklárně.

V říjnu 1936 nastoupil k výkonu vojenské prezenční služby u pěšího pluku 17 v Trenčíně. Během ní absolvoval řadů kurzů a také poddůstojnickou školu. Dosáhl hodnost četaře. Za mobilizace v září 1938 sloužil u pěšího pluku 67, jenž byl součástí v mobilizaci stavěné 20. divize. Ta stála za Hraniční oblastí 38 a měla za úkol posilovat jednotky na hlavním obranném postavení na Moravě na jižní hranici s obsazeným Rakouskem.

Po Mnichovu zůstal v československé armádě jako délesloužící poddůstojník. Po okupaci zbytku Československa se vrátil do Duchcova, kde ho kvůli incidentům s místními Němci záhy zatklo gestapo a v květnu 1939 přesunulo do pracovního tábora v Německu. Ve snaze dostat se z něj, přihlásil se dobrovolně do německé branné moci. Na počátku léta se vrátil domů a v polovině července za pomoci domácího odboje překročil hranice u Frýdku-Místku do Polska.

V polském Krakově na československém konzulátu vstoupil do řad Legionu Čechů a Slováků. Ve výcvikovém táboře v Bronowicích prováděl výcvik přijímaných nováčků. Po vypuknutí druhé světové války v září 1939 se s Východní skupinou z bývalého Legionu dostal na území okupované Rudou armádou. Antonín Sochor prošel internací v táborech NKVD v Jarmolincích, Orankách a Suzdale. Byl vybrán mezi ty, kteří měli vytvořit jádro budoucí čs. vojenské jednotky v Sovětském svazu. Na počátku února 1942 v hodnosti podporučíka se stal velitelem výcvikové čety formujícího se 1. čs. samostatného polního praporu v Buzuluku a na podzim velel četě průzkumníků – samopalníků. S nimi se zúčastnil prvního boje u Sokolova na jaře 1943. S četou prošel nepozorovaně formací německých tanků a zaútočil na německou pěchotu. Sám zneškodnil obrněný transportér i s výsadkem. Ačkoli utrpěl zranění paže, pokračoval v boji a teprve v noci ustoupil se svými muži za řeku Mža. Za projevenou statečnost získal svůj první Čs. válečný kříž 1939 a sovětský Řád rudého praporu.

V létě při rozšíření praporu na 1. čs. samostatnou brigádu se stal velitelem motorizované roty samopalníků tankového praporu brigády. Na podzim 1943 se probil se svými samopalníky a s Tesaříkovými a Buršíkovými tanky jako první do centra Kyjeva. Za boje u Kyjeva a Čerňachova obdržel nejvyšší sovětské vyznamenání Hrdina Sovětského svazu a obdržel druhý Čs. válečný kříž 1939. Za boje u Bílé Cerkve, kde se tanková skupina dostala do obklíčení a jeho samopalníci zlikvidovali mnoho ohnisek nepřátelského odporu, získal třetí Čs. válečný kříž. V dubnu 1944 byl jmenován velitelem motorizovaného praporu samopalníků nově stavěného samostatného tankového pluku, od srpna brigády. Během Karpatsko-dukelské operace na podzim 1944 sváděl těžké boje o „Krvavou kótu“ 534 trvající týden, při nichž utrpěl vážná zranění.

Po skončení druhé světové války se stal vojákem z povolání v hodnosti štábního kapitána. V letech 1945 1947 studoval na Vysoké vojenské škole. Po jejím absolvování s dobrým prospěchem a v hodnosti majora do 1. oddělení (operační) štábu 1. divize v Praze. Od podzimu 1948 se podílel na tajném výcviku brigády židovských dobrovolníků Hagana na území Československa. Po určitou dobu zastával v Izraeli funkci poradce na operačním oddělení nově budované izraelské armády. Na podzim 1949 byl ustanoven profesorem na Pěchotním učilišti v Milovicích a v létě 1950 dosáhla hodnosti podplukovníka.

Zemřel na následky automobilové nehody ve Vojenském výcvikovém táboře Mimoň. Zde došlo dne 15. srpna 1950 ke srážce lehkého vojenského nákladního automobilu Morris s osobním vozem Škoda 1101 Tudor Antonína Sochora, jenž se spolu se svým řidičem vracel z inspekce vojenského útvaru domů. Podle očitých svědků (vojáci na korbě nákladního auta) obě vozidla do sebe v plné rychlosti narazila. Silný boční náraz vymrštil Sochorova řidiče ven z automobilu a nehodu bez vážných zranění přežil, zatímco Sochora našli vojáci zmáčknutého k podlaze auta a s otevřenou frakturou lebky. Následně byl převezen do nemocnice v Jablonném v Podještědí, kde byl odborně vyšetřen primářem nemocnice. Ten se rozhodl povolat na pomoc vojenské chirurgy z Prahy. Okolo třetí hodiny ráno však těžkým zraněním A. Sochor podlehl. O tři hodiny později mohli přivolaní chirurgové z Vojenské nemocnice v Praze pouze konstatovat smrt. V pondělí 21. srpna 1950 se konal pohřeb zesnulého průvodem z Památníku osvobození v Praze do krematoria v Praze-Strašnicích.

Jan Šach

 

PROJEKT 300 - 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 - 2018.

 

Aktuálně



Americké lehké pozorovací a spojovací letouny v Československu na konci druhé světové války

Americké lehké pozorovací a spojovací letouny v Československu na konci druhé světové války

09. 07. 2025
Nasazení letectva za druhé světové války přitahuje pochopitelnou pozornost. Letectvo v tomto konfliktu…
Velvyslanec Ukrajiny Vasyl Zvarych navštívil Vojenský historický ústav Praha. Přivezl prapor 95. brigády vzdušných výsadkových sil Ukrajiny

Velvyslanec Ukrajiny Vasyl Zvarych navštívil Vojenský historický ústav Praha. Přivezl prapor 95. brigády vzdušných výsadkových sil Ukrajiny

04. 07. 2025
Vojenský historický ústav Praha získal do svých sbírek prapor 95. brigády vzdušných…
Poslední předprázdninové promítání v Armádním muzeu se zaměřilo na tvorbu Vojenského filmového a fotografického ústavu z let 1945–1948. V září začne nový cyklus

Poslední předprázdninové promítání v Armádním muzeu se zaměřilo na tvorbu Vojenského filmového a fotografického ústavu z let 1945–1948. V září začne nový cyklus

04. 07. 2025
V kinosále Armádního muzea Žižkov se ve čtvrtek 26. června uzavřel roční…
Rozloučili jsme se s bývalým šéfredaktorem Historie a vojenství Jaroslavem Beránkem

Rozloučili jsme se s bývalým šéfredaktorem Historie a vojenství Jaroslavem Beránkem

03. 07. 2025
V pondělí 23. června jsme se na Ďáblickém hřbitově rozloučili a zavzpomínali na…
Historici VHÚ Praha Jindřich Marek a Tomáš Jakl obdrželi Záslužný kříž ministryně obrany ČR  III. třídy

Historici VHÚ Praha Jindřich Marek a Tomáš Jakl obdrželi Záslužný kříž ministryně obrany ČR  III. třídy

02. 07. 2025
Historici Vojenského historického ústavu Praha PaedDr. Jindřich Marek a Mgr. Tomáš Jakl…