Armáda České republiky – součást aliančních jednotek

Armáda České republiky – součást aliančních jednotek

07. 03. 2019

Vstupem do Severoatlantické aliance byl splněn jeden z hlavních strategických cílů zahraniční politiky České republiky. Po deseti letech diplomatického úsilí se podařilo dosáhnout pevného mezinárodního zakotvení ČR v západních demokratických politicko-vojenských strukturách. Vstupem do NATO se také vytvořily zcela nové systémové podmínky pro další rozvoj armády. Z nové bezpečnostní a vojenské strategie státu vycházela nová Doktrína Armády České republiky, která se v rámci aliance profilovala jako specialista na jednotky radiační, chemické a biologické ochrany, na pasivní sledovací systémy a na zdravotnické zabezpečení. Z pohledu formulování obranné politiky a výstavby armády šlo o významné období reformních přeměn zahájené strategickou revizí obrany v roce 2000 a ukončené dosažením počátečních operačních schopností armády na konci roku 2006.

 

Začlenění do Severoatlantické aliance mělo zásadní vliv na transformaci AČR. Jedním z cílů tohoto procesu bylo vybudování akceschopné plně profesionální moderní a mobilní armády, schopné plnit přijaté alianční závazky a nést patřičný díl odpovědnosti při obraně vlastní země. Na základě článku 5 Severoatlantické smlouvy má být Armáda ČR schopna nasazení v kterékoli části světa. Výcvik jejich příslušníků se již neomezuje na země střední Evropy v klimatických podmínkách mírného pásma. Během nasazení se vojáci AČR vyrovnávají nejen s mimořádnou psychickou a fyzickou zátěží, ale i se specifickými podmínkami boje ve velehorách, pouštích i v džungli.

Dnešní bezpečnostní strategie klade stále větší důraz na preventivní úlohu bezpečnostních sil. Spektrum vojenských operací se rozšiřuje i na nebojové operace, a to stabilizační a podpůrné. Nebývale vzrůstá význam získávání a vyhodnocování operací o protivníkovi především zpravodajskými službami.

Nový charakter vojenských akcí (např. zásahy proti teroristickým skupinám) vyžaduje malé, velmi mobilní jednotky, které jsou zcela soběstačné a jejichž příslušníci jsou vyzbrojeni a vycvičeni na nejmodernější techniku (např. prostředky pro vidění v noci, speciální druhy munice). Jen několik zemí může vybudovat celou armádu na této úrovni, proto vzrůstá význam mezinárodních jednotek, v nichž se členské země specializují na vytváření jednotek určitého charakteru (v Armádě České republiky chemické jednotky, popř. prapory rychlého nasazení).

 

Mírové operace

Schopnost přispět k mezinárodním akcím k udržení či nastolení míru v oblastech nestability nebo etnických čistek prokázala Armáda ČR již před vstupem do Severoatlantické aliance, kdy se účastnila řady mezinárodních mírových operací vedených OSN, NATO a EU. Zapojení do zahraničních mnohonárodních operací zásadním způsobem změnilo požadavky na rozvoj schopností AČR. Významným mezníkem se stalo přeformulování politicko-vojenských ambicí NATO v roce 2006. Směrnice obecně stanovila potřebu připravovat se na souběžné a zpravidla dlouhodobé vedení většího počtu menších operací, a to ve značných vzdálenostech od teritoria členských zemí, v náročných klimatických a geografických podmínkách a odlišném kulturním prostředí.

Dlouhé operační nasazení jednotek (v tomto smyslu hovoříme o vzniku dlouhých válek) ve velkých vzdálenostech od vlastního území se stalo ekonomicky velmi nákladným a vyžaduje udržení zdrojově velmi náročného rotačního systému vojsk. K základním předpokladům patří zvyšování podílů nasaditelných vševojskových jednotek, jejich přeprava na strategické vzdálenosti a zajištění jejich personální a logistické udržitelnosti.

Zatímco v roce 2004 disponovala AČR pouze 17% podílem nasaditelných sil, do roku 2006 se podíl zvýšil na více než 40 % a dále se zvyšoval. Tato skutečnost se, mimo jiné, projevila zrušením našich teritoriálních záchranných praporů na nasaditelné bojové jednotky a jednotky bojové podpory. Tento proces byl zahájen v roce 2008.

Zahraniční mise se postupně staly důležitým prostředkem přeměny a profesionalizace Armády České republiky, umožnily její integraci do vojenských struktur NATO a vytváření společných mezinárodních jednotek a přispěly k odstranění jazykové bariéry.

Ještě koncepce armády přijatá v roce 1999 vycházela z předpokladu, že počet vojáků v základní (náhradní) službě bude sice postupně klesat, ale ještě v roce 2009 jich bude sloužit až 20 000 (počet vojáků z povolání měl v témže roce dosahovat do 22 500 osob). Pro zajištění zahraničních misí se stále počítalo s vojáky v základní službě, tj. s povoláním příslušných vojenských specialistů, kteří však nebyli vojenskými profesionály, a to k výkonu další služby po dobu mise. Tento přístup vedl k pokračování výstavby dvojkolejné armády: jedna část byla využitelná pouze pro obranu teritoria a druhá pro plnění úkolů v misích. Plně profesionalizovány měly být pouze jednotky a útvary sil okamžité reakce s krátkou dobou připravenosti, zatímco u obdobných jednotek a útvarů s delší dobou připravenosti se v mírové organizační struktuře počítalo sice v menší míře, ale nadále s vojáky základní služby a občanskými zaměstnanci – vojáky v záloze. Na základě změněných podmínek se AČR stala od 1. ledna 1995 plně profesionální.

 

Zdravotní služba

Významnou složkou Armády ČR je i její zdravotní služba, která se osvědčila v polních podmínkách již v zahraniční misi OSN UNTAES v Chorvatsku. Během prvního roku členství v NATO se v roce 1999 čeští vojáci vydali v dubnu i do Albánie (6. polní nemocnice v počtu 89 osob), kde pomáhali do září poskytovat zdravotní péči uprchlické vlně kosovských Albánců, a také do Turecka. Zde v srpnu zasahoval v zemětřesením postiženém městě Gölcük mobilní tým 6. polní nemocnice v počtu 33 osob. Tradici humanitárního působení příslušníků AČR v zahraničí posílilo v roce 2002 první nasazení českých polních nemocnic v Afghánistánu a v roce 2005 k tomuto výčtu přibyl i Pákistán, který byl 8. října postižen ničivým zemětřesením. Již 12. října sem odletěl z České republiky armádní speciál s pomocí, kterou doplňoval šestičlenný traumatologický tým. Ten potom již 1. listopadu vystřídala třicetičlenná skupina vojenských zdravotníků. Český zdravotnický tým plnil klasickou úlohu podle odborností v nizozemské polní nemocnici ve městě Bagh asi 100 km východně od Islamabádu.

V těchto případech šlo o nemocnice spíše humanitárního charakteru, které nebyly zařazeny do určité bojové sestavy. K prvnímu takovémuto začlenění a zařazení pod velení bojových složek došlo až v roce 2007 a 2008 v Afghánistánu. Zde bylo prioritou péče o zraněné koaliční vojáky. Nemocnice poskytovaly odbornou péči středně a těžce raněným, popáleným a nemocným, prováděly hygienicko-epidemiologická opatření apod. Převážnou část pacientů tvořili dospělí i děti se střelnými poraněními, se zraněnými způsobenými nástražnými systémy a pěchotními minami, častá byla infekční onemocnění.

 

Chemici, modernizace výstroje

Již v roce 1998 vznikla 9. rota chemické ochrany koncipovaná jako samostatný vojenský útvar. Byla vyzbrojena tehdejší nejmodernější technikou a zařízením dostupným ve výzbroji a výstroji AČR. Její výcvik byl završen vysláním do mise SFOR II v roce 1999. Od června do listopadu 2001 se část roty zúčastnila mise KFOR.

V den vstupu České republiky do NATO se jednotka stala součástí Sil rychlé reakce AMF, od 2002 NRF. V letech 2004 a 2007 se Česká republika stala tzv. Load Nation, vedoucím státem v budování a velení mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany. Prapor vznikl v reakci na změny bezpečnostního prostředí, zejména na zvýšené nebezpečí použití zbraní hromadného ničení. Chemici působí také v mnohonárodním Spojeneckém sboru rychlé reakce ARRC s velitelstvím dislokovaným v Rheindahlenu v SRN. Liberečtí chemici se podíleli na řadě zahraničních operací a také na zabezpečení významných mezinárodních událostí, jako byli např. summity NATO v Praze v roce 2002, v Istanbulu o dva roky později či společný summit NATO, EU a USA v Praze v roce 2009, ale také olympijských a paralympijských her v Athénách v roce 2004.

Zahraniční mise, společná cvičení a zhoršení bezpečnostního prostředí vyvolaly velký tlak na modernizaci výzbroje a výstroje Armády české republiky. V uplynulých dvaceti letech prošla zásadní proměnou. Do roku 1999 byl kladen důraz na schopnosti zabezpečující individuální obranu státu. Po vstupu do NATO se výstavba armády podřizovala potřebám kolektivní obrany a orientovala se na posilování schopností nezbytných pro nasazení v zahraničních operacích. Ty vedly k nárůstu odborné připravenosti a posílení interoperability se spojenci. Nicméně působení v zahraničních operacích a doplňování techniky na základě okamžité urgentní operační potřeby, mělo i negativní dopady, zejména na koncepčnost výstavby AČR.

Ještě na počátku 21. století bylo využití některých útvarů Armády České republiky v operacích moderního charakteru velmi problematické. Např. pozemní síly byly vyzbrojeny mechanizovanými prapory (dvě mechanizované roty bojových vozidel pěchoty a dvě tankové roty tanků T-72), což takřka vylučovalo zásah proti mobilnímu nepříteli, většina letounů vzdušných sil končila svoji životnost v roce 2005 apod.

 

Vzdušný prostor

Jedním z nejdůležitějších úkolů aliance jak v míru, tak ve válečném stavu je nepřetržité monitorování, střežení a obrana vzdušného prostoru členských států aliance, jemuž slouží systém integrované protivzdušné obrany NATINADS. Česká republika se do systému začlenila v prosinci roku 2000. Se vstupem sedmi nových členských zemí do NATO v roce 2004 bylo schváleno dočasné řešení k zabezpečení střežení vzdušného prostoru (air policing) zemí, které nedisponují prostředky k jeho zajištění. V současné době je air policing poskytován Slovinsku a Albánii a na rotační bázi pobaltským zemím (ČR se do této mise zapojuje od roku 2009) a Islandu (od roku 2014).

V roce 2010 přistoupila Česká republika k projektu ATARES, v jehož rámci je zabezpečována přeprava osob a techniky ve prospěch aliance a Evropské unie, a v květnu následujícího roku se Česká republika stala osmnáctým členem aliančního programu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení NAEW&C. ČR se také zapojila do budovaného aliančního projektu vzdušného průzkumu pozemních cílů AGS.

Vývoj bezpečnostního prostředí od roku 2014 ukázal, že vojenský konflikt v našem sousedství, bezprostředně ohrožující bezpečnostní zájmy České republiky může vzniknout neočekávaně a velmi rychle. Dochází k výraznému zkrácení varovací doby, a proto je nezbytné, aby AČR již v míru disponovala potřebnými lidskými zálohami, moderní technikou i materiálními rezervami pro vedení intenzivní bojové činnosti a vytvářela zásoby pro případné mobilizační rozvinutí ozbrojených sil.

Jaroslav Láník

 

 

Aktuálně



Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

08. 12. 2022
Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

05. 12. 2022
Ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian strávil stovky hodin přípravou nových expozic…
Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

01. 12. 2022
Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Armádním muzeu Žižkov uskutečnilo setkání…
Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

28. 11. 2022
Moderní interaktivní podání a zážitkové programy, se kterými se setkáte v nových…