Armádní pistole vz. 82

Nahrazení morálně a technicky zastaralé pistole vz. 52 jinou, modernější zbraní, nejlépe v ráži 9 mm Makarov, zavedené ve většině armád států Varšavské smlouvy, nepatřilo mezi prioritní úkoly čs. zbrojní konstrukce po celé dvě dekády po ukončení její výroby. Zavedená armádní pistole nebyla nejšťastnějším řešením, a bylo jen otázkou času, kdy nazraje situace k řešení modernější a spolehlivější konstrukce. K tomu došlo až v druhé polovině 70. let, avšak popud k jejímu vývoji nevzešel primárně ze strany FMNO.

V roce 1975 obdrželo Přesné strojírenství, n. p. Uherský Brod zadání státního úkolu s názvem Nová pistole ráže 7,65 mm včetně na náboj 9 mm Makarov, 9 mm Police a 9 mm Browning krátký, sledujícího nahrazení vyráběné pistole vz. 70 modernějším výrobkem ve větší variabilitě ráží. Na zahraničních trzích již nemohla zbrojovka v tomto směru stačit světové konkurenci a prodej sportovních a loveckých zbraní patřil mezi důležité zdroje devizových prostředků.

Vývoje nové zbraně se ujal Augustin Nečas (1918–1989), tvůrce revolveru ZKR 590 Grand a řady prototypů sportovních samonabíjecích pistolí. Vzhledem k výkonu požadovaných ráží zvolil konstruktér obvyklý dynamický závěr, plně dostačující pro danou konstrukci, rovněž tak zohlednil nastupující trend velkokapacitních zásobníků. Primárně řešil pistoli v ráži 7,65 mm Browning, avšak s dostatečnou rozměrovou rezervou pro využití jiných ráží. Již na počátku vývoje dostala pistole interní označení 033, později ČZ 033.

Zcela originální prvek nové konstrukce představoval oboustranně ovladatelný záchyt zásobníku, umístěný ve spodní části lučíku. Na jeho řešení obdržel později Augustin Nečas autorské osvědčení č. 228 323. Výklopný lučík sloužil k demontáži pistole, stejně jako u německých pistolí Walther PP a PPK a jejich konstrukčních modifikací. Výstupek horní části lučíku plnil funkci nárazníku a také vymezoval dráhu závěru. Po vyklopení lučíku bylo možné stáhnout závěr z vedení na těle natolik, že mohl být zdvižen a vysunut z vedení na hlavni.

Další originální prvek, jehož autorem byl ing. Karel Strouhal, tehdejší vedoucí vývoje zbraní, představovala pojistka, zabraňující sklopení lučíku v případě, že se ve zbrani nacházel zásobník. Strouhalovo řešení se také stalo předmětem autorského osvědčení č. 231 803.

Oboustranné ovládání pistole zvyšovala rovněž manuální pojistka, blokující při napnutém bicím mechanismu také pohyb závěru. Pokud byl kohout vypuštěn, nebylo možné zbraň zajistit. Na originální koncepci pojistky obdržel Augustin Nečas autorské osvědčení číslo 228 324. Spoušťový a bicí mechanismus navrhl Nečas dvoučinný (SA/DA) s vnějším kohoutem. Originálně koncipovaná blokace kohoutu, chráněná autorským osvědčením č. 229 294, která měla zajišťovat vysokou pádovou bezpečnost zbraně, se později dočkala v důsledku několika případů s fatálními následky kritiky ze strany uživatelů.

Na vývoji nové pistole se spolupodílel rovněž Stanislav Střižík z vývojové dílny, jenž se podílel na technickém řešení dvouřadového zásobníku s jednořadým vyústěním. Konstrukce spolehlivého dvouřadového zásobníku pro náboje s polookrajovou nábojnicí, jakou má náboj 7,65 mm Browning, nebyla tak zcela jednoduchou záležitostí. Na řešení dvouřadového zásobníku získali Stanislav Střižík a Augustin Nečas autorské osvědčení č. 231 313.

Do vývoje primárně komerční pistole vstoupil v lednu 1977 zformulovaný státní vývojový úkol s krycím název KOSA, jenž měl do budoucna vyřešit otázku osobní zbraně jednotlivce v ozbrojených složkách. V červenci 1977 se na Přesné strojírenství v rámci úkolu KOSA obrátili zástupci MNO s dotazem, nakolik by bylo reálné řešit vyvíjenou pistoli rovněž pro náboj 9 mm Makarov. Sledovali tím především možnost postupného nahrazování zastaralé 7,62mm pistole vz. 52 se všemi jejími provozně technickými problémy. Jiný výrobce nové armádní pistole v té době již také nepřicházel v úvahu, ze strany FMNO šlo tedy o velmi pragmatický přístup, kdy jeden konstrukční základ mohl pokrýt požadavky komerčního trhu, ale i ozbrojených složek.

Mezi základními požadavky na novou armádní pistoli bylo stanoveno oboustranné ovládání obslužných prvků zbraně, prostorný lučík umožňující střelbu z pistole v rukavicích a minimální kapacita zásobníku 12 nábojů 9 mm Makarov. Součástí dodávaného příslušenství měla být závěsná šňůra, vytěrák a pouzdro, jež by umožňovalo univerzální vložení zbraně, tedy zprava, či zleva. Jelikož tato kritéria včetně požadované životnosti mohla pistole ČZ 033 splnit, uzavřelo MNO s Přesným strojírenstvím v Uherském Brodě koncem července 1980 smlouvu na vývoj a následné dodávání armádní pistole v ráži 9 mm Makarov.

Vývoj pistole dostal krycí název KOSA-P, což jej zahrnovalo do rámce uvedeného státního vývojového úkolu. Pod úkolem KOSA probíhala rekonstrukce samopalu vz. 61 na náboj 9 mm Makarov, řešená v té době ve Výzkumně vývojovém ústavu Závodů všeobecného strojírenství (VVÚ-ZVS) v Brně.

Podnikové zkoušky se dvěma prvními prototypy pistole v ráži 9 mm Makarov probíhaly ve výrobním závodě od 17. 7. do 10. 9. 1980. V dalších fázích vývoje přišel ze strany Federálního ministerstva vnitra (FMV) požadavek na vyřešení pojistky, jež by umožňovala vypuštění kohoutu bez manipulace se spouští stejně, jako u dosud používaných pistolí vz. 50 a 70. Aplikace vypouštěcí pojistky by ale znamenala zásadní rekonstrukci spoušťového a bicího mechanismu, což výrobní závod zamítl. V další fázi vývoje byla sledována otázka využití polygonních vývrtů pro armádní pistoli a v průběhu června 1981 proběhly rozsáhlé zkoušky s různými druhy vývrtů. Možností využití polygonních vývrtů se zbrojovka zabývala již v předchozích letech, kdy je zkoušela aplikovat u samopalu vz. 58 a pistole vz. 70.

V dalším období závod vyrobil celkem 11 prototypů pro MNO a 5 prototypů pro FMV a v dubnu 1982 provedla továrna společně s řadou zkoušek také zkoušky trvanlivosti vystřelením 5000 ran, což byl požadavek minimální životnosti, kladený na armádní pistoli. Během května 1982 prošlo pět prototypů úspěšně vojskovými zkouškami a návrh na zavedení 9mm pistole vz. 82 do výzbroje ČSLA byl vypracován 14. února 1983.

Z důvodové zprávy pro ministra vyplývalo, že původní předpoklad počítal s výrobou 167 000 pistolí, avšak na základě návrhu GŠ byl počet zvýšen na 180 000 kusů, což bylo zdůvodněno záměnou samopalů vz. 58 za pistoli u posluchačů vojenských škol, kteří dosáhli důstojnické hodnosti, a krytím potřeb civilní obrany. Pistolí vz. 82 měla být vyzbrojena převážná část vojáků z povolání, obsluhy některých zbraní a osádky bojové techniky. Přezbrojení novou pistolí mělo být plošně vyřešeno do konce roku 1992, přičemž stávající pistole vz. 52 měly zůstat ve službě až do konce jejich životnosti s využitím použitelných náhradních dílů ze zrušených pistolí.

Důvodová zpráva obhajovala potřebu nové armádní pistole s tím, že stávající vzor 52 je ve výzbroji značně fyzicky opotřebený a náhradní díly odmítá čs. průmysl vyrábět. Zajištění výroby nových hlavní, odemykačů, uzamykacích válečků a úderníků v Uherském Brodě nepředstavovalo z hlediska dlouhodobé perspektivy univerzální řešení. Zkoušky také prokázaly, že po vystřelení poloviny z předepsané životnosti 2000 ran bylo zapotřebí u pistolí vz. 52 počítat se vznikem trhlin a překročení 2000 ran s sebou neslo vysoké riziko havárie zbraně. Pistole, u nichž byly trhliny zaregistrovány, se vyřazovaly z používání, což snižovalo celkové počty.

Nová pistole byla zcela pochopitelně porovnávána s ostatními pistolemi, jež byly zavedeny v armádách Varšavské smlouvy, ale také se zbraněmi armád NATO. Oproti nim měla jednoznačně několik výhod. Disponovala oboustrannou ovladatelností manuální pojistky a záchytu zásobníku, kapacita jejího zásobníku se 12 náboji byla vyšší a hlaveň s polygonním vývrtem zvyšovala celkovou životnost zbraně a usnadňovala její údržbu. Požadavek minimální životnosti 5000 ran rovněž splňovala. S pistolemi vz. 82 se rovněž počítalo pro zařazení do výzbroje FMV a po naplnění potřeb ČSLA rovněž na export. Důvodová zpráva označila veškeré informace, týkající se vývoje a výroby pistole za tajné, avšak samotná zbraň a informace o ní tajný charakter neměly.

V tehdejších Blanických strojírnách (nyní opět Sellier & Bellot, a. s.) ve Vlašimi probíhal vývoj vlastní varianty náboje 9 mm Makarov ( KOSA-N), lišící se konstrukcí střely. Sovětská střela celoplášťová měla olověné nebo ocelové jádro s hmotností 6,1 gramu, zatímco vývoj ve Vlašimi se ubíral jiným směrem, na jehož konci stál náboj 9-Pi-82 se střelou o hmotnosti 4,5 gramů vyrobenou technologií práškové metalurgie, tj. spékáním jemných ocelových pilin za vysokého tlaku a teploty. Zásadní nevýhoda konstrukce střely spočívala ve vysokém opotřebování hlavní s klasickým drážkovaným vývrtem, na rozdíl od polygonních. Zde zbrojovka zúročila předchozí zkušenosti a polygonní vývrt použila u armádní pistole vz. 82.

Sériová výroba armádních pistolí, jež běžela v letech 1983–1992, se neobešla bez problémů a řady dílčích konstrukčních změn na základě poznatků z exploatace. V průběhu uvedených let vyrobila zbrojovka v Uherském Brodě celkem 189 772 kusů.

Exemplář z ověřovací série získalo muzeum v roce 1994 převodem Prototypy, a. s. Brno.

Ráž: 9 mm Makarov (9 mm vz. 82)

Celková délka: 172 mm

Výška: 124 mm

Šířka: 35 mm

Délka záměrné: 126 mm

Délka hlavně: 97 mm

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 770 g

Kapacita zásobníku: 12 nábojů

Jan Skramoušský