Augustin Švub - Medaile impéria na hrudi

Jedním z nejvýraznějších měřítek uznání kvalit československých vojáků za 2. světové války byly zahraniční řády a vyznamenání, které obdrželi. O to víc, že v zemích, v nichž operovaly čs. jednotky (a platí to stejně pro východní i pro západní frontu) si cizinci museli uznání svých hostitelů skutečně zasloužit.

V letech války nebo těsně po jejím skončení udělil britský král Jiří VI. asi pěti desítkám důstojníků čs. pozemní armády některý ze stupňů Řádu Britského impéria. Pouze jediný český voják však obdržel řádu příbuznou Medaili Britského impéria (British Empire Medal), opravňující svého držitele používat za svým jménem zkratku BEM. Toto vysoce ceněné a prestižní vyznamenání získal v roce 1943 za boje u Tobruku svobodník Augustin Švub.

Narodil se 29. června 1910 v Kolšově, malé obci, ležící nedaleko Zábřehu na Moravě. Po vychození školy pracoval jako dělník. V důsledku Mnichovské dohody se jeho rodná obec ocitla v německém záboru, stejně tak jako celé etnicky české Zábřežsko. Několik měsíců života v nacistické říši jej vedly v létě 1939 k rozhodnutí odejít za hranice a bojovat se zbraní v ruce za obnovu Československa. Povedlo se mu dostat do Polska a 25. července 1939 byl na čs. konzulátu v Krakově přijat do tvořící se vojenské jednotky pod velením pplk. Ludvíka Svobody. Nebyl sám. Z Kolšova odešlo v roce 1939 nejméně šest mladých mužů. Dva z nich, Josef Churavý a Josef Jílek, padli – první v září 1944 na Dukle, druhý o měsíc později u Dunkerque.

Augustin Švub se v září 1939 dostal s čs. jednotkou ve východním Polsku do sovětského zajetí. Z něj byl propuštěn až počátkem března 1941, kdy mu bylo umožněno odjet na Střední východ. V řadách Československého pěšího praporu 11 – Východního se zúčastnil bojů v Sýrii a od října do prosince 1941 obrany obleženého Tobruku, kde počátkem roku 1942 utrpěl lehké zranění. Po reorganizaci čs. jednotek se koncem roku 1942 do tohoto libyjského města vrátil podruhé, když Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní převzal obranu tobruckého vzdušného prostoru, a zůstal zde až do června 1943. Za odvahu prokázanou při prvním bojovém pobytu v Tobruku obdržel pochvalné uznání velitele praporu pplk. Karla Klapálka. Když si mimořádně dobře vedl i při druhém bojovém nasazení, dostalo se mu vysokého britského vyznamenání.

V řadách Československé samostatné obrněné brigády se od října 1944 podílel na obléhání severofrancouzského Dunkerque. V březnu 1945 na frontě těžce onemocněl a musel být evakuován zpět na Britské ostrovy. Do vlasti přijel teprve koncem roku 1945. Po propuštění do civilu se vrátil do rodného kraje a žil v Šumperku.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 26. června 2020.