Bernard Šik

Bernard Šik

02. 05. 2018

Řada československých vojáků získala v letech 2. světové války nejvyšší spojenecké řády a vyznamenání. Jedním z nich byl i Bernard Šik – jeden z pouhých osmi příslušníků čs. zahraniční armády, kteří za statečnost prokázanou v boji obdrželi britský Vojenský kříž (Military Cross).

 

Narodil se 26. dubna 1905 v Brně v rodině Bernarda Šika a Františky rozené Dvořákové. Měl dva sourozence. Po vychození obecné školy a měšťanky absolvoval vyšší stavitelskou školu. Středoškolské vzdělání získal složením maturity na státní průmyslové škole (stavební odbor). Rodina před válkou bydlela v Brně-Obřanech.

V říjnu 1929 nastoupil prezenční vojenskou službu u 4. roty horského praporu 5. Absolvoval záložní důstojnickou školu a počátkem dubna 1931 byl v hodnosti četaře s důstojnickou zkouškou přeložen do I. zálohy. K 1. lednu 1932 byl jmenován podporučíkem v záloze. V civilu pracoval jako stavitel.

V polovině května 1936 se stal důstojníkem v další činné službě u horského pěšího pluku 2. V té době již měl hodnost poručíka (povýšen 24. února 1934). Koncem července téhož roku byl jako důstojník stavební služby přemístěn k Zemskému vojenskému velitelství v Brně a posledního dne roku 1936 k velitelství III. (armádního) sboru. V době od poloviny září do poloviny prosince 1938 sloužil u Ministerstva národní obrany v Praze. Následně se pak vrátil k III. sboru, kde jej zastihla okupace českých zemí nacistickým Německem.

Po okupaci se zapojil do formujícího se domácího odboje. Vojákem z povolání se kuriózně stal až těsně před rozpuštěním armády a propuštěním do civilu, 31. července 1939. V polovině prosince 1939 odešel tzv. balkánskou cestou za hranice. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a libanonský Bejrút se dostal do Marseille.

Dne 26. ledna 1940 byl prezentován v jednotkách čs. zahraniční armády v jihofrancouzském Agde a ustanoven prvním pobočníkem velitele 1. praporu pěšího pluku 3. V den zahájení německé ofenzívy na Západě, 10. května 1940, došlo k jeho přemístění k pěšímu pluku 2, kde se o den později stal velitelem zákopnické čety velitelské roty, s níž se zúčastnil červnových ústupových bojů.

Do Velké Británie přijel 7. července 1940 na lodi Vice Roy of India a krátce na to, 1. srpna, byl povýšen na nadporučíka. Tentokrát již ovšem ve stavovské skupině důstojníků pěchoty. Po reorganizaci 1. čs. divize na smíšenou brigádu v polovině srpna téhož roku byl zařazen k velitelské rotě pěšího praporu 2 a od 4. října opět zastával místo velitele zákopnické čety. Po celé další tři roky zůstalo jeho zařazení v podstatě stejné.

Teprve při vzniku Čs. samostatné obrněné brigády počátkem září 1943 se stal velitelem tankové čety 3. roty tankového praporu 2. K 28. říjnu téhož roku byl povýšen na kapitána. K 5. listopadu téhož roku byl pak v rámci praporu přemístěný k velitelské rotě a 17. dubna 1944 jej ustanovili zbrojním důstojníkem praporu. V této době absolvoval také řadu speciálních britských i čs. kurzů, včetně např. výsadkového.

Během pobytu na Britských ostrovech se změnil i jeho osobní život – dne 9. října 1943 uzavřel ve Stratfordu nad Avonou sňatek s britskou občankou Marjorie Alicí Holtovou.

Krátce před invazí, 26. května 1944, se stal zástupcem velitele 3. roty a těsně před odjezdem obrněné brigády do Francie, 18. srpna 1944, byl ustanoven jejím velitelem. V této funkci pak působil až do konce války. Tu ukončil v hodnosti štábního kapitána, do níž byl mimořádně povýšen 8. května 1945. Se svou jednotkou se pak vrátil do osvobozené vlasti. Na demarkační čáře v jihozápadních Čechách byla počátkem června 1945 provedena reorganizace obrněné brigády na I. čs. tankový sbor, po níž se Šik stal velitelem 3. praporu 12. tankové brigády.

Z války si kromě obligatorní Čs. vojenské pamětní medaile se štítky F–VB (udělena v březnu 1944) přinesl Čs. medaili Za zásluhy II. stupně (červenec 1944), Čs. válečný kříž 1939 (leden 1945) a Čs. medaili Za chrabrost (březen 1945). Dále pak obdržel tři britské kampaňové medaile: 1939–1945 Star, France and Germany Star a War Medal. Především se však stal jedním ze tří, resp. čtyř nositelů britského Vojenského kříže (Military Cross) z řad Čs. samostatné obrněné brigády, kteří jej obdrželi za boje u Dunkerku v době od října 1944 do května 1945. Další tři příslušníci čs. zahraniční armády jej získali za boje u Tobruku v roce 1941 a jeden lékař uvolněný ke službě v britské armádě za boje v Itálii. Celkem tedy toto vysoká vyznamenání bylo za 2. světové války uděleno pouze osmi čs. vojákům.

V odůvodnění k udělení medaile za chrabrost se uvádí: „Osobním příkladem vedl za bojové akce před Dunkerque dne 5. 11. 1944 své tanky zesíleným minovým polem, přes těžkou palbu minometů a pevnostních děl zmocnil se nepřátelského opevnění v osadě asi 1 km před jižním okrajem vesnice Ghyvelde.“

Rodiče i sourozenci byli za války nacisty vězněni v internačním táboře ve Svatobořicích. Jejich dům byl zničen bombardováním.

Již po návratu do Československa, 20. července 1945, byl Šik povýšený na majora a koncem září přemístěný k 13. tankové brigádě. Po několika dnech, 26. září 1945, však byl mimořádně uvolněn na šest měsíců z činné služby pro Ministerstvo výživy pro Akciovou společnost pro cukrovarnický průmysl. Toto uvolnění bylo nakonec prodlouženo na celý rok.

Přestože k 23. říjnu 1946 bylo rozhodnuto o jeho ponechání v čs. branné moci jako důstojníka z povolání, již o týden později, 1. listopadu, byl na vlastní žádost ze zdravotních důvodů přeložen do zálohy.

Pracoval i nadále v Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Brně, avšak již dva dny po komunistickém převratu, 27. února 1948, byl akčním výborem s okamžitou platností z tohoto zaměstnání vyhozen. Manželka se dvěma dětmi odjela zpět do Velké Británie legálně, Bernard Šik ji v polovině července 1948 následoval přes „zelenou hranici“. Dne 13. července 1950 mu byla v nepřítomnosti na základě zákona č. 59/1949 Sb. odebrána vojenská hodnost. Koncem 60. let žil v Gloucesteru. Zemřel ve Velké Británii v roce 1971.

Jiří Plachý

Aktuálně



Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

08. 12. 2022
Dvacet sedm sportovců, trenérů a funkcionářů Armádního sportovního centra Dukla ocenila ve…
Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

08. 12. 2022
Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

05. 12. 2022
Ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian strávil stovky hodin přípravou nových expozic…
Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

01. 12. 2022
Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Armádním muzeu Žižkov uskutečnilo setkání…