Bohumír Krézek - Poznal poušť i kanadský mráz

V sobotu 2. ledna 1943 se ve skotském přístavu Greenock z lodi Santa Maria de Orduna vylodilo 171 československých vojáků. Převážně šlo bojovníky z Tobruku, kteří byli vybráni pro letecký výcvik v Royal Air Force. Byl mezi nimi i poručík pěchoty v záloze Bohumír Krézek, jenž v obleženém přístavu velel v rámci Čs. pěšího praporu 11 – Východního 3. četě 2. pěší roty.

Svobodný absolvent právnické fakulty brněnské Masarykovy univerzity se narodil 23. listopadu 1914 v Hrušovanech u Brna a před válkou pracoval jako soukromý úředník. V září 1938 velel četě Smíšeného přezvědného oddílu 32, se kterou se dostal v Doupovských horách a na řece Ohři do přestřelek s henleinovskými bandami. S potupným mnichovským diktátem a německou okupací zbytku českých zemí v březnu 1939 se nehodlal smířit, a tak v prostoru Veselí na Moravě přešel ilegálně 23. listopadu 1939 hranice okupované vlasti a vydal se na strastiplnou cestu přes Slovensko, Maďarsko a Balkán za možností bojovat s okupanty tam, kde to bude možné. Stala se z toho málem doslova „cesta kolem světa“.

Nejprve byl Bohumír zadržen a vězněn v horthyovském Maďarsku, odkud se však přece jen dostal do Bělehradu a potom dále na Střední východ, kde patřil 29. června 1940 mezi zakládající členy budoucí čs. vojenské jednotky. Prošel intenzivním výcvikem v Judské poušti, zúčastnil se v létě 1941 tažení v Sýrii a od října téhož roku i legendární obrany obleženého libyjského Tobruku. Po jeho osvobození se přihlásil k letectvu. Po dlouhé plavbě kolem Afriky do Skotska byl se skupinou dalších čs. důstojníků vyslán k výcviku do Kanady v provinciích Ontario a Quebec. Poté jako navigátor nějaký čas dokonce operačně létal v kanadském pobřežním letectvu v mrazivých pustinách Labra￾doru při ochraně lodních konvojů a při pátrání po německých ponorkách. Šlo o mnohahodinové vyčerpávající lety v severských pustinách, kde i představa nouzového přistání v divoké přírodě byla dosti mrazivá. Válku po dalším výcviku – tentokrát v teple Bahamských ostrovů – nakonec ukončil při pátrání po německých ponorkách v řadách 311. čs. bombardovací perutě pro změnu v chladném Skotsku.

Válku přežil úspěšně, ale doma jej nečekala žádná velká sláva. V roce 1948 byl jako většina jeho spolubojovníků z řad „zápaďáků“ komunistickým režimem propuštěn z armády a o dva roky později degradován na vojína. Dožil se však listopadu 1989 i plné rehabilitace a v roce 1993 vydal knižně pod titulem Canso své vzpomínky na válečná léta. Zemřel o deset let později v Praze 29. září 2003.

Jindřich Marek

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 3. ledna 2020.