Kronika česká Václava Hájka z Libočan

V roce 1541 byla vydána jedna z nejznámějších kronik se vztahem k českým zemím, která české dějiny pojala od příchodu bratrů Čecha a Lecha a končí porážkou Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče v roce 1526. Jejím autorem byl Václav Hájek z Libočan. Tento autor působil především jako farář – z počátku utrakvistický, po konvertování v roce 1521 jako farář katolický. Nejvyšší hodnost jeho profesní kariéry však byla funkce děkana ve Staré Boleslavi, kterou byl nucen brzy opustit.
Na přípravě kroniky Václav Hájek pracoval sedm let a čerpal informace z šlechtických archivů, rukopisných kronik, ústního sdělení či zápisů ze zemských desek. Těsně před vydáním kroniky v roce 1541 shořela při velkém požáru Malé strany část nákladu a tudíž se výtisky kroniky dostaly ke čtenářům až o dva roky později. Tisk byl objednán v Tiskárně severinsko-kosořské, kde rovněž vznikl i ilustrační aparát kroniky. Tyto ilustrace, zhotovené technikou dřevořezu, obsahují bojové scény, vyobrazení korunovací a pohřbů, bezpříznakové krajinné motivy či historické výjevy a plní též funkci kompozičního členění textu. Kromě samotné kroniky obsahuje na konci kniha také seznam měst či městeček českých zemí a rovněž české kláštery.
Kronika se brzy po svém vydání stala velice oblíbenou četbou a pro některé soudobé kronikáře představovala historický pramen s takřka nezpochybnitelnou autoritou. Již v roce 1596 vyšel první německý překlad s názvem Böhmische Chronik, další německá vydání následovala v letech 1697 a 1718, v roce 1761 se pak kronika dočkala také latinského vydání v Praze pod titulem Annales Bohemorum. První německé vydání zcela postrádá ilustrační aparát a vydání z roku 1718 obsahuje pouze titulní mědirytinu a frontispis, zobrazující samotného autora, klečícího před Kristem. Latinské vydání, rozdělené do několika svazků, obsahuje nové ilustrace, provedené technikou mědirytu. Dalšího českého vydání se kronika dočkala v roce 1819, kdy vznikla faksimile prvního českého vydání z roku 1541. Toto vydání je též označováno jako vůbec první faksimile na území českých zemí. Avšak i v průběhu 20. století vznikla dvě další české vydání.
Jak bylo již výše uvedeno, historický význam kroniky byl dlouhou dobu považován za nezpochybnitelný. Již v 18. století však Gelasius Dobner ke kronice zaujal kritický pohled a také František Palacký a Josef Dobrovský se k dílu stavěli nanejvýš skepticky. Václav Hájek fabuloval v příbězích především tam, kde detailní informace chyběly a neváhal uvádět fiktivní chronologické údaje. Také způsob, jakým se autor vyjadřoval o české šlechtě, nás nenechává na pochybách, že se této společnosti snažil zavděčit a bezpochyby jí byl podporován. Na druhou stranu je však nutno podotknout, že Václav Hájek pouze psal způsobem poplatným mnoha kronikářům své doby. Při práci na kronice shromáždil mnoho dnes již nedostupných dokumentů, s nimiž však nebyl schopen kriticky pracovat.

Knihu si můžete přečíst on-line.

citace:
HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Kronyka Czeská. [Praha: Rytijrž Jan Ferdynand z Ssenfeldu, 1819]. [22] s., cccclxxiiii l.[t.j. 948 s.], [83] s. il., erby.