Cesta ministra obrany Sergěje Ingra k československým jednotkám na Středním východě a v Sovětském svazu v roce 1942

Ministr národní obrany československé exilové vlády v Londýně divizní generál Sergěj Ingr vykonal v polovině roku 1942 více než dvouměsíční inspekční cestu na Střední východ a do Sovětského svazu. Důvodem cesty byly především nejasnosti kolem budování Československé vojenské jednotky v SSSR a snaha Moskvy přeměnit tuto nejmladší součást československé exilové branné moci na nástroj poválečné sovětizace Československa.

+11

Československá vojenská jednotka v Sovětském svazu existovala od prosince 1941 a v únoru 1942 v jejím rámci vznikl 1. polní prapor. O výstavbě jednotky však do Londýna docházely od čs. vyslance Zdeňka Fierlingera, náčelníka čs. vojenské mise plk.gšt. Heliodora Píky a vojenských zpravodajců rozporné zprávy. Týkaly se sovětského odporu proti příchodu československých důstojníků z Velké Británie, problémům při propouštění československých občanů z koncentračních táborů GULAGu a zejména špatného vztahu mezi náčelníkem vojenské mise Píkou a vyslancem Fierlingerem, který již tehdy dával nepokrytě přednost zájmům Sovětského svazu před zájmy Československé republiky a jejích občanů.

Ministr národní obrany se proto v souladu s přáním prezidenta republiky v exilu Dr. Edvarda Beneše vydal na inspekci československých pozemních jednotek mimo Británii, existujících tehdy na Středním východě a v Sovětském svazu. Sovětská strana s cestou po komplikovaném jednání v dubnu 1942 vyslovila souhlas. Na konci května generál Ingr odletěl z Velké Británie a 26. května 1942 dorazil na Střední východ.

V káhirském rozhlase i Haifě

V den padesátých osmých narozenin exilového prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše 28. května 1942 promluvil generál Ingr do Káhirského rozhlasu. Tlumočil poselství prezidenta republiky československým vojákům na Středním východě a naopak předal přání čs. vojáků ze Středního východu prezidentovi k narozeninám.

V téže době začaly na Střední východ docházet zprávy o útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v Praze, ke kterému došlo den před prezidentovými narozeninami, a o následném nacistickém teroru v českých zemích. Návštěva ministra obrany tak probíhala v tísnivé atmosféře každodenních hlášení seznamů jmen popravených, vysílaných pražským rozhlasem, kterou rozptylovalo pouze vědomí úspěšného účinkování československého pěšího praporu 11 – Východního v syrském tažení a v obraně Tobruku v roce 1941, a výhled na další aktivní boj proti silám okupantů se zbraní v ruce.

Ministr národní obrany vydal 2. června 1942 v denním rozkaze československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního předběžné poselství před svou návštěvou u jednotky a 4. června v 10.00 večer promluvil do káhirského rozhlasu. Přehlídku pluku vykonal generál Ingr 15. června 1942 v 17.00 v kasárnách Peninsula Barracks v Bath Galim v Haifě. Vyznamenal poté padesát dva československých vojáků Československým válečným křížem 1939 a medailí za chrabrost před nepřítelem.

Ještě významnější oficiální slavnost proběhla na témže místě následující den 16. června 1942. Po přehlídce, jíž přihlíželi zástupci spojeneckých armád, diplomaté, vysocí duchovní hodnostáři, zástupci místního obyvatelstva a krajané, přečetl ministr národní obrany generál Ingr vzkaz prezidenty republiky československým vojákům na Středním východě. Poté převzal z rukou lady McMichael, manželky vysokého komisaře pro Palestinu a Zajordánsko a vysoké představitelky britského Červeného kříže v britském mandátu, prapor, darovaný Československým Červeným křížem, a jménem prezidenta republiky a vrchního velitele čs. branné moci jej odevzdal veliteli pluku, pplk. Karlu Klapálkovi.

V Íránu

V následujících dnech ministr národní obrany promluvil veřejně také v Jeruzalémě. Koncem června 1942 pak odcestoval do Teheránu, kde se několik dnů zdržel. Navštívil íránského ministerského předsedu Sáida a íránského ministra války. Mimo jiné řešil evakuaci dcery íránského ministerského předsedy, jejího českého manžela a jejich dcery z protektorátu. To se v případě premiérovy dcery a vnučky pomocí neutrálních diplomatických misí za několik měsíců skutečně podařilo, premiérův zeť však povolení k odjezdu nakonec nedostal.

V Teheránu též generál Ingr vykonal oficiální návštěvy u britského, sovětského a amerického vyslance. Řešil zde též snahu Sovětského svazu převzít podniky firmy Škoda v Íránu. Tyto sovětské aktivity podporoval tehdejší československý vyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger, naopak jim ale účinně čelil československý vojenský atašé v Teheránu plk. František Hieke (krycím jménem Stoj). Kvůli svým sporům s vyslancem Fierlingerem žádal plk. Hieke o přeložení, což generál Ingr odmítl s tím, že československá exilová vláda je s jeho prací spokojena.

V Kujbyševu a Buzuluku

Další cesta ministra národní obrany vedla do Kujbyševa v Sovětském svazu, kam byl v té době z Moskvy evakuován diplomatický sbor a kde sídlila i československá vojenská mise v SSSR. Ministra národní obrany, doprovázeného čs. vojenským atašé v Londýně plk.gšt. Josefem Kallou, přivítali 26. června 1942 na kujbyševském letišti náčelník vojenské mise plk.gšt. Heliodor Píka, vyslanec Zdeněk Fierlinger, zatímní velitel 1. polního praporu pplk. Ludvík Svoboda a sovětský styčný důstojník major NKVD Petr Kambulov.

Takřka vzápětí 30. června přiletěl ministr národní obrany do Buzuluku. Po prohlídce kasáren a ukázkovém cvičení přijal hlášení velitele jednotky. Následující den 1. července požádal telegraficky divizního generála Rudolfa Viesta v Londýně o mimořádné povýšení pplk. Ludvíka Svobody na plukovníka. Kujbyševské studio dokumentárních filmů natočilo o návštěvě československého exilového ministra národní obrany v Buzuluku krátký filmový snímek, nazvaný „U československé vojenské jednotky v SSSR“.

Ve výroční den bitvy u Zborova 2. července 1942 vyhlásil generál Ingr nastoupenému 1. polnímu praporu rozkaz vrchního velitele prezidenta republiky Edvarda Beneše. Prezident v něm vojákům připomněl vynikající výkony čs. letců a pozemních jednotek v obleženém Tobruku, v obraně britských ostrovů a při ústupových bojích ve Francii. Připomněl i hrdinné boje legionářů před dvaceti pěti lety u Zborova a Bachmače. Ve svém vlastním proslovu pak generál Ingr vyjádřil přesvědčení, že jednotka v SSSR přispěje čestným splněním svého úkolu k vítězství práva a pravdy a k osvobození vlasti.

V Moskvě

Po návštěvě Kujbyševa a Buzuluku odletěl ministr národní obrany 3. července 1942 do Moskvy, kde byl přijat s oficiálními poctami, které zahrnovaly vyvěšení státních vlajek, provedení československé hymny, uvítání čestnou rotou i zástupci sovětských civilních a vojenských úřadu. Jednal s několika členy sovětského generálního štábu, zejména s generálem Panfilovem.

Při jednání se sovětskými vojenskými činiteli dosáhl relativně pozitivního výsledku, třebaže k naplnění jejich slibů o vyzbrojení čs. jednotky došlo až poněkud později. Vygradoval naopak spor ministra národní obrany s vyslancem Fierlingerem ve věci odvolání pplk. Hieke (Stoje) z funkce čs. vojenského atašé v Íránu. V zákulisním sporu se ovšem promítly také názory Lidového komisariátu zahraničních věcí Sovětského svazu a zpravodajské služby Rudé armády, které byly ve vzájemném rozporu.

Spor vyslance a ministra ovšem zůstal před světovou i exilovou veřejností tehdy skryt. Generál Ingr naopak poskytl 9. července rozhovor moskevskému zpravodaji newyorského deníku New York Times R. Parkerovi, který list otiskl hned následující den. Exilový ministr národní obrany se v rozhovoru, určeném pro světovou veřejnost, soustředil především na kladné stránky čerstvého spojenectví se Sovětským svazem a zmínil i přítomnost československých občanů z Podkarpatské Rusi v SSSR, kteří měli posílit tamní československou jednotku.

Zpáteční cesta ministra obrany z Moskvy vedla opět přes Střední východ. V doprovodu plukovníka Kally příjel 18. července 1942 do Jeruzaléma, kde v následujících dnech poskytl rozhovor pro Jeruzalémský zpravodaj. Opět navštívil československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní a 5. srpna 1942 se vrátil do Londýna.

Tomáš Jakl