Děti hrdinů heydrichiády se sešly v Armádním muzeu

Osudy tzv. lidických dětí jsou ve veřejném povědomí relativně známé, méně už se ví o těch dětech, jejichž rodiče pomáhali československým parašutistům při atentátu na Heydricha a posléze byli zatčeni a popraveni.

Celkem 294 odbojářů a rodinných příslušníků parašutistů pozatýkali nacisté v souvislosti s atentátem na Reinharda Heydricha. Všichni byli v průběhu let 1942-1944 popraveni v koncentračním táboře Mauthausen. Mnozí ze zatčených přitom měli malé děti, celkem šlo o 46 dětí ve věku 2-16 let. Nacisté je rodinám odebrali a internovali, po celou dobu války byly drženy v izolaci. Po osvobození se skupině těchto dětí dostalo označení „svatobořické“ - podle internačního tábora ve Svatobořicích, kde byly během války drženy.

Těžký osud se do duší tehdy malých i větších dětí vepsal na celý zbytek života. Byly odtrženy od rodičů, o jejichž osudu dlouho nevěděly. Opustily domov, náhle žily v kolektivu s různě starými dětmi, které zpočátku ani neznaly. Nejprve se ocitly v zámečku Jenerálka v Šáreckém údolí u Nebušic, - během srpna až listopadu 1942 sem byly postupně přiváženy přesně tak, jak gestapo zatýkalo jejich rodiče. Děti tu žily v poměrně tvrdém režimu vedeném německou vychovatelkou: měly zapomenout svá česká jména, měly zakázáno mluvit česky. O ty nejmenší děti se staraly větší, od oblékání přes stravování až po mytí. Každá starší dívka měla na starosti jedno menší dítě.

Osud dětí byl až do konce války značně nejistý. Určitým ulehčením byla jen pomoc některých obětavých Čechů, kteří dětem pašovali dopisy od příbuzných. Děti byly v dubnu 1944 přemístěny na Moravu, do Svatobořic u Hodonína. Tady strávily další rok, na konci války je čekalo stěhování do Plané nad Lužnicí, do „pracovně-výchovného“ tábora, kde byli i dospělí vězňové. V posledních dnech války se děti schovaly v hostinci v obci Turovec, 12. května 1945 odjížděly domů. Teprve tehdy se dověděly o tom, že jejich rodiče jsou mrtví.

Roky prožité společně bez rodičů, kdy byly děti odkázány samy na sebe, celou skupinu semkly. Dodnes se „děti“, které žijí v Česku, pravidelně setkávají. Na počátku listopadu se jejich setkání uskutečnilo na půdě Vojenského historického ústavu Praha, v prostorách Armádního muzea Žižkov. Více než desítka svatobořických si prohlédla výstavu věnovanou historii Sokola. Na jedné ze stěn v expozici jsou také vystaveny fotografie sokolů, kteří byli za svou pomoc parašutistům popraveni v Mauthausenu. Mezi nimi jsou tedy i rodiče svatobořických dětí.