Emil Filla – Michel im Sumpf

Za svého pobytu v Holandsku v roce 1915 navázal český malíř a grafik Emil Filla (1882–1953) styky s československým zahraničním odbojem a vstoupil do tajné organizace zvané Maffie. V letech 1917–1918 vytvořil soubor dvaceti sedmi karikatur, vydávaných v holandském satirickém týdeníku Michel im Sumpf.

Většina Fillových kreseb se vztahovala ke konkrétním osobnostem a válečným událostem. Protože zmíněný časopis vydával spolu s německým spisovatelem Hugo Delmesem, byly jeho karikatury namířeny především proti německému militarismu. Veškeré redakční práce na časopise se odehrávaly přímo ve Fillově amsterodamském bytě. Jednotlivá čísla časopisu distribuovali mezi holandskou veřejnost němečtí desertéři nebo přímo vojenští atašé. Přestože Holandsko zaujalo za války neutrální postavení, byli za tuto činnost oba aktéři perzekuováni. Filla byl na krátkou dobu uvězněn a Delmes v roce 1918 internován do Německa.

Nejčastějším terčem černého humoru byl německý generál Paul von Hindenburg v mnoha odpuzujících rolích, jako dravý pták, krutý řezník či krotitel politiků. Ušetřeny nezůstaly ani další veřejné osoby, jako například admirál Alfred von Tirpitz nebo politik Karl Liebknecht. Za největšího uzurpátora a původce mnoha lidských tragédií byl však považován německý císař Vilém II. Drang nach Osten je velice zdařilou parafrází na Dürerova Rytíře smrt a ďábel. Na několika kresbách je ostře glosována i politická role Německa při mírových jednáních v Brest-Litevsku. Fillovy syrové karikatury jsou hodnoceny z uměleckého hlediska jako expresionistické s maximální úsporností a kompoziční přehledností.

Po první světové válce byl Emilu Fillovi na základě dobrozdání ministra zahraničí Edvarda Beneše přiznán statut legionáře. Filla se sice hlásil do čs. jednotek ve Francii v roce 1915, ale nakonec se rozhodl pro odbojovou činnost politického rázu v Holandsku. Ve třicátých letech dvacátého století vedl redakčně umělecký měsíčník Volné směry. Několik let také pracoval na ministerstvu zahraničí a působil i v diplomatických službách.

Před druhou světovou válkou byl inspirován ve své figurální tvorbě předzvěstí nového válečného konfliktu. Zpracovával témata boje a zápasu ve zvířecí říši (grafický cyklus Boje a zápasy, Balady a národní písně a říkadla). Čestmír Berka v roce 1966 napsal, že „ […] v evropském moderním umění výtvarném je Emil Filla prvním, kdo angažoval celé své umění do boje proti fašismu, že mu nevěnoval jen ojedinělé dílo, ale že mu zasvětil bez výhrad celou epochu. Počíná se na sklonku 1935, je přerušena šestiletým vězněním v koncentračním táboře a dovršena v osvobozené zemi v roce 1947.“

Za protektorátu byl Emil Filla odsouzen za odbojovou činnost a uvězněn v koncentračním táboře v Dachau a následně v Buchenwaldu. Aby přežil všechny útrapy věznění, psal si deník, obsahující teoretické texty a poezii. Vrátil se s podlomeným zdravím (prodělal zde několik infarktů), a tak návrat do běžného života byl už příliš obtížný. Posledních několik let svého života zasvětil umělec volné krajinomalbě, spojené s návratem ke kubismu.

Umělecká díla byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu v Praze formou nákupu od autora v roce 1923.

Emil Filla, Kořist Hindenburgova, 1917

Papír, tuš, akvarel, 23 x 33 cm.

Emil Filla, Drang nach Osten, 1917

Papír, tuš, akvarel, 22,8 x 23,2 cm.

Emil Filla, Sport v míru – Sport ve válce, 1917

Papír, tuš, akvarel, 22,5 x 27,5 cm.

Emil Filla, Brest-Litevský mír, 1918

Papír, tuš, akvarel, 22,5 x 27,5 cm.

Ilona Krbcová