Československé jezdectvo v meziválečném období je známé zejména dragounskými pluky. Než však došlo k přejmenování jezdeckých pluků na dragounské v roce 1936, prošly tyto útvary složitým názvoslovným vývojem. Při vzniku československé armády bylo její součástí, kromě někdejších rakousko-uherských dragounských pluků, i několik jezdeckých útvarů, vzešlých z pluků hulánských, zeměbraneckých (střeleckých) hulánských a husarských.
Představovaná blůza setníka (kapitána) dragounského pluku č. 7, který byl posádkou ve Staré Boleslavi, je ukázkou zajímavého využití stejnokrojových součástí někdejší rakousko-uherské armády napříč jejími složkami. Základem je totiž blůza pro důstojníky hulánů, tzv. hulánka, s typickými vykrajovanými kapsami a zapínáním na deset knoflíků. Na rozdíl od rakousko-uherských dragounů, měly všechny hulánské jednotky barevné doplňky (límec, manžety, lemovky) ve stejné, červené barvě. Blůzu vyrobil pardubický krejčí Karel Mašek.
Hodnostní označení setníka, dle československého stejnokrojového přepisu z léta 1919, je umístěno na manžetách obou rukávů. Na límci je pak označení příslušnosti k dragounskému pluku č. 7. Tento útvar byl po unifikaci čs. armády v roce 1920 přejmenován na jezdecký pluk 7.