V dubnu 1951 specifikovalo MNO požadavky na vývoj samopalu, zařízeného na náboj středního balistického výkonu s označením 7,62 mm Z-50. V České zbrojovce, n. p. Strakonice se vývoje ujal konstruktér Jiří Čermák (1926–2006), jenž vypracoval projekt automatické zbraně s interním označením ČZ 515.
Zbraň střílela z otevřeného závěru stejně, jako většina samopalů zařízených na pistolový náboj, a fungovala na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů na píst. Konstruktér využil některých prvků, uplatněných u pozdější samonabíjecí pušky vz. 52, vyvíjené v České zbrojovce. Továrna postupně vyrobila tři exempláře s pevnou pažbou v pěchotním provedení a se sklopnou ramenní opěrkou pro výsadkáře.
V průběhu zkoušek vykazovaly exempláře nízkou provozní spolehlivost a nedostatečnou přesnost střelby, proto byly na sklonku léta 1953 práce na zbrani zastaveny. Na základě nabytých zkušeností navrhl Jiří Čermák další, zcela odlišný prototyp s označením ČZ 522.