01 Německá protitanková puška Tankgewehr vzor 1918 (T-Gewehr), ráže 13,2 mm Mauser

Když se v průběhu bitvy na Sommě objevily 15. září 1916 na bojišti v prostoru obcí Flers a Courcelete první britské tanky Mark I, jejich postup vyvolal v německých řadách zděšení. Pomalu valící se ocelová monstra nedokázala zastavit ani palba z pušek a kulometů. Větším nepřítelem byl sice pro posádku krátery posetý terén než nepřátelská střelba, ale to tehdy Němci ještě netušili. Samotný fakt, že k průlomu linie může dojít pomocí tanků, postavil německé velení před otázku, jakým způsobem lze britské stroje zastavit. V listopadu 1917 zahájila německá firma Waffenfabrik Mauser v Oberndorfu na Neckaru vývoj pušky a výkonného náboje ráže 13 mm, původně určeného pro těžký kulomet Maxim MG. 18, jenž se ovšem do výroby nedostal. Střela s ocelovým kaleným jádrem o hmotnosti 51,5 g dosahovala počáteční rychlosti 785 m.s-1 a na vzdálenost 100 metrů probíjela 22mm pancéřový plát.

Samotná konstrukce jednoranové pušky představovala rozměrnější aplikaci osvědčeného válcového odsuvného závěru systému Mauser, pro lepší manipulaci byla pažba doplněna pistolovou rukojetí. Vzhledem ke svým rozměrům a hmotnosti nebylo možné střílet ze zbraně bez opory, tvořené odnímatelnou dvojnožkou, původně určenou pro kulomety Maxim MG. 08/15. Stavitelné hledí umožňovalo mířenou střelbu na vzdálenosti do 500 metrů, avšak úspěšnost zásahu se zvyšovala při střelbě na kratší vzdálenosti, ale také při zasažení bočních stěn tanku v místech slabšího pancéřování.

První protitankové pušky se sice k frontovým liniím dostaly již v lednu 1918, avšak kontinuální sériová výroba začala až o čtyři měsíce později. Vzhledem k jejich rozměrům jim Britové říkali „sloní pušky“, neboť jim připomínaly kulovnice, používané pro lov těžké tropické zvěře. Každý pěší pluk měl přiděleny dvě zbraně: jednu k nasazení na frontové linii a druhou pro výcvik ve střelbě. Při frontovém nasazení sestávala obsluha ze dvou mužů, přičemž střelec nosil zbraň a 12 nábojů, nosič přenášel dva plátěné tlumoky po dvaceti nábojích, dvojnožku a truhlík se 72 náboji. Při bojovém nasazení se však střídali po 2–3 výstřelech, jelikož zvukový efekt při výstřelu vyvolával bolesti hlavy, provázené pocity nevolnosti.

Německá protitanková puška T-Gewehr představovala první zbraň této kategorie a do uzavření příměří stihla továrna v Oberndorfu vyrobit úctyhodných 15 800 pušek. Množství dochovaných exemplářů v muzejních a soukromých sbírkách ve světě je však po necelých sto letech, jež uplynuly od jejich nasazení, zanedbatelné.