Alois Eliáš (29. září 1890 – 19. června 1942) se narodil v Praze v rodině krejčího Aloise Eliáše a jeho manželky Josefy. Za první světové války narukoval k rakousko-uherskému 28. pěšímu pluku. Na východní frontě byl však zajat a v roce 1917 vstoupil v Borispolu do řad československých legií v Rusku. Ještě téhož roku byl transportován na území Francie a zařazen k 21. čs. střeleckému pluku.
Ve dvacátých letech Alois Eliáš absolvoval Vysokou válečnou školu v Paříži a po návratu do Československa začala jeho vojenská kariéra rychle stoupat. Ve třicátých letech již dosáhl hodnosti divizního generála. Do politiky se Alois Eliáš zapojil v období druhé republiky po boku generála Syrového, za něhož vedl ministerstvo národní obrany. V dubnu roku 1939 přijal funkci ministerského předsedy protektorátní vlády.
Současně byl od počátku protektorátu zapojen do domácího vojenského odboje a úzce spolupracoval s londýnskou vládou. Nemalými finančními částkami se podílel na financování odboje i na podpoře rodin perzekvovaných. V den Heydrichova příchodu do Prahy – 27. září 1941 – byl zatčen Gestapem a v následujících dnech vyslýchán v Petschkově paláci. Nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Dne 1. října 1941 byl za zločiny velezrady, zemězrady a podporování nepřítele odsouzen k trestu smrti. Vykonání rozsudku bylo odloženo a generál Eliáš byl vězněn jako „rukojmí“ ve věznici na Pankráci.
Situace Aloise Eliáše se radikálně změnila 27. květnu 1942, tedy po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Dne 19. června večer byl Alois Eliáš na přímý rozkaz říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera odvezen na střelnici v Praze-Kobylisích a tam zastřelen. Svou vycházkovou hůl, která jej doprovázela i ve vězení, věnoval ve chvíli, kdy byl vyveden z cely na svou poslední cestu dozorci Ludvíku Horákovi se slovy, že ji již nebude potřebovat. Generál Alois Eliáš se stal jediným předsedou vlády okupované země, kterého Němci popravili.