V dubnu 1951 specifikovalo MNO požadavky na vývoj samopalu, zařízeného na náboj středního balistického výkonu s označením 7,62 mm Z-50. V České zbrojovce, n. p. Strakonice se vývoje ujal mladý konstruktér Jiří Čermák (1926–2006), jenž vypracoval projekt automatické zbraně s interním označením ČZ 515, jež se však na později na vyrobených třech exemplářích neobjevilo.
Čermákova zbraň střílela z otevřeného závěru stejně, jako většina samopalů zařízených na pistolový náboj, a fungovala na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů na píst v podobě prstence, navlečeného na hlavni. Konstruktér v maximální možné míře využil levných výrobních technologií lisováním součástek a jejich svařování. Možnost střelby v obou režimech vyřešil Jiří Čermák konstrukcí dvou spouští, umístěných nad sebou.
Poměrně přísné zadávací podmínky zbraň, vyrobená v pěchotním a výsadkářském provedení, nesplnila především z hlediska funkční spolehlivosti a přesnosti střelby. Koncem léta 1953 došlo k ukončení prací na vývoji zbraně. Na základě nových technických podmínek, schválených v listopadu 1953, navrhl Jiří Čermák zcela novou, odlišnou konstrukci s označením ČZ 522.