V roce 1922 vypsalo Ministerstvo národní obrany soutěž na dodávku polních telefonů moderní konstrukce. Zúčastnily se jí i dílny Ústředního telegrafického skladiště sídlící na pražském Pohořelci (budoucí Vojenské telegrafní dílny). Pro konečnou konstrukci bylo použito výhod všech soutěžících vzorků. Přístroj byl uložen v na svou dobu poměrně malé leštěné dubové skříňce. Souprava obsahovala induktor, bzučák, mikrotelefon, příposlechové sluchátko, suchý článek a morseův klíč, kterým bylo možné vysílat fonogramy. Polní telefon vzor 23, vyráběný Vojenskými telegrafními dílnami až do náběhu nového typu vzor 35, začala československá branná moc odebírat v roce 1923. Nový model telefonního přístroje se oproti dřívějším typům vyznačoval především menšími rozměry a hmotností. I jeho ostatní vlastnosti byly na velmi dobré úrovni.