Staré předovky byly dostatečně přesné a účinné, jejich hlavní nevýhodou bylo zdlouhavé nabíjení. Tento nedostatek se snažili puškaři zlepšit výrobou zadovek a opakovaček různých konstrukcí. Výrobcem neznačená zbraň má na dolní straně pažby pojistku, po jejímž stisknutí se sklopí hlaveň. Před tím je ještě nutné uvolnit pákovou pojistku na horní straně pažby a hlavně, která zabraňuje nechtěnému sklopení hlavně. Do hlavně se vkládá vyjímatelná železná nábojnice s pánvičkou a ocílkou. Takovýchto nábojnic, předem naplněných střelou a střelným prachem, mohl mít majitel větší počet, což ještě více zrychlilo nabíjení pušky. Výrobu dokonalých zadovek a opakovaček umožnil až technický pokrok v 19. století. Přesto se o takové zbraně různých konstrukcí pokoušeli i staří puškaři. Byly to ovšem zbraně výrobně náročné a drahé, často trpěly nedokonalým utěsněním nábojové komory či jinými vadami, takže až do poloviny 19. století výrazně převažovaly jednoranové předovky.
Délka 1 335 mm, délka hlavně 935 mm, ráže 13 mm, hmotnost 3 120 g.