Vedle pěchotního provedení samopalu ZB 47 vyvinuli konstruktéři Zbrojovky Brno Václav Holek (1886–1954) a jeho bratr ing. František Holek (1894–1951) rovněž výsadkářskou verzi s výsuvnou ramenní opěrkou. Výhoda navrženého řešení spočívala především v možnosti použití dlouhých zásobníků s kapacitou 72 nábojů při vysunuté ramenní opěrce. Se zasunutou opěrkou mohl střelec do zbraně vkládat pouze krátké zásobníky s kapacitou 30 či 42 nábojů.
Pro útvarové zkoušky si MNO u zbrojovky objednalo v létě 1947 celkem 20 pěchotních ZB 47 v obou verzích. Na základě hodnocení se sice pro zavedení ZB 47 do výzbroje vyslovilo pět útvarů, avšak MNO jej považovalo za výrobně příliš složitý, než aby mohl být do výzbroje zaveden.
Zkoušky samopalů probíhaly až do léta 1948, kdy se do užšího hodnocení dostaly pouze samopaly ČZ 447 a ZK 476. Samopal ZB 47 se do sériové výroby se nikdy nedostal, továrna jej sice předváděla a nabízela v zahraničí, avšak neúspěšně.