Nedlouho po rakouském válečném tažení v severní Itálii v roce 1859 se z velitelství jezdeckých pluků počaly množit stížnosti na některé nevyhovující parametry jezdeckých šavlí, zejména na křehkost košů, které při extrémním zatížení praskaly. Bylo proto rozhodnuto, že nový model jezdecké šavle musí být vyroben z kujnější oceli, zbavené nežádoucího uhlíku. Vylepšeno mělo být i vyvážení zbraně a změněn způsob zavěšení pochvy. Oproti předchozím modelům byla proměna šavle vzor 1861 poměrně radikální. Koše již nejsou perforovány kruhovými otvory ani ornamentálním prořezáváním, nýbrž jsou odlehčeny jednoduchými geometrickými otvory. Rozdíl mezi zbraněmi pro mužstvo a pro důstojníky pak spočívá pouze v tom, že koš důstojnické šavle je opatřen jednoduchou rytou linkou okolo všech geometrických výřezů. Důležitou změnou byl i tvar čepele, která byla opatřena pouze jedním širokým výbrusem na vnější straně. Způsob zavěšení zbraně byl upraven tak, aby hrot čepele směřoval dolů a ne dozadu, jako tomu bylo u všech předchozích modelů. K tomu sloužilo vedle pevného závěsného kroužku i poutko na vnitřní straně pochvy. Šavle pro mužstvo byla opět vyráběna v lehké i těžké variantě, přičemž těžkou verzí byly vyzbrojeny dvě třetiny kyrysnických pluků, zatímco lehkou verzi šavle vzor 1861 obdržela zbylá třetina kyrysnických pluků a dále pluky dragounské, hulánské a dobrovolnické.
Celková délka 1 066 mm, délka čepele 920 mm, šířka čepele 36 mm, hmotnost 1 200 g.