V průběhu roku 1948 zkoušela vojenská správa řadu prototypů vyvinutých Českou zbrojovkou a Zbrojovkou Brno, z nichž se do užšího kola dostaly samopaly ZK 476 a ČZ 447. Z výrobního hlediska vycházela konstrukce ČZ 447 jako jednodušší, splňovala rovněž podmínku univerzálnosti s možností výměny pažby a umožňovala jednoduchou výměnu ostré hlavně za cvičnou, proto ji MNO také upřednostnilo. K zavedení do výzbroje čs. armády byl samopal ČZ 447 navržen 10. srpna 1948 pod označením „9mm samopal vz. 48a (pěchotní) a 9mm samopal vz. 48b (výsadkový)". Jeho výrobcem se stal pobočný závod v Uherském Brodě, kde jeho výroba běžela od dubna 1949, a do konce roku dosáhla 36 770 samopalů.
V důsledku utajovacích tendencí došlo na jaře 1950 k přeznačení zbraně na „samopal 25“ (výsadkářský), přičemž se jednalo pouze o krycí označení.
Až do zastavení výroby na jaře 1951 vyrobila továrna celkově 200 005 samopalů 23 a 25.