Již od konce první poloviny 17. století se především ve výstroji jezdectva začaly objevovat kloboukové kříže – tzv. kaloty. Byly to tvaru hlavy přizpůsobené pásy plochého železa, nejčastěji uspořádané do kříže a v dolní části spojené obvodovou obroučkou. Některé z nich se daly složit, a tak mohly být snadno převáženy v sedlových taškách. Při boji byly ukládány pod klobouk, čímž byla hlava jezdce mnohem lépe chráněna proti úderu chladnou zbraní, než by tomu bylo v případě samotného klobouku.
Základem této kaloty je kovový pás široký cca 21 mm, na který je šesti nýty připevněna kostra zvonu ve tvaru třícípé hvězdice. Mezeru mezi cípy vyplňují další tři díly. Všechny díly zvonové části odlehčeny kruhovými a oválnými otvory.
Výška 103 mm, šířka 197 mm, hmotnost 598 g.