Na základě požadavků na vývoj automatické zbraně jednotlivce, zařízené na náboj 7,62 x 45 mm, vyvinul v konstrukční kanceláři Konstrukty Praha Josef Koucký (1904–1989) a jeho bratr František Koucký (1907–1994) samopal s označením ZK 503. Na rozdíl od většiny tehdejších automatických zbraní fungoval prototyp na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně. Střílel však z otevřeného závěru, což nepřispívalo k dosažení potřebné přesnosti.
Pro závodní zkoušky byly vyrobeny dva vzorky samopalů ZK 503, jeden v pěchotním provedení s číslem 0001 a druhý se sklopnou ramenní opěrkou měl číslo 0002. Interní zkoušky však ukázaly nevhodnost zvolené koncepce, jež se nepřispívala k požadované přesnosti střelby. Josef Koucký musel koncepci zbraně, střílející z otevřeného závěru, opustit. Ke kontrolním zkouškám v srpnu 1953 již předložil rekonstruovaný prototyp ZK 503/1, jehož závěr se před výstřelem nacházel v přední poloze.