08 Americká karabina Maynard (1. model) v kazetě s příslušenstvím, 1858−1859

Mezi velmi vzácné exempláře americké provenience patří 1. model perkusní karabiny – zadovky s výměnnými hlavněmi. Konstrukce zbraně pochází z dílny zubního lékaře, ale i častého zlepšovatele palných zbraní Dr. Edwarda Maynarda.

V puškařském oboru je Maynard pravděpodobně nejvíce znám svou konstrukcí na zámkové desce umístěného zásobníku s páskem perkusních zápalek, který se automaticky posunoval pohybem kohoutu. Po výstřelu pak ostrá spodní hrana kladívka kohoutu odsekla použitou část pásku a při dalším natažení byl pomocí ozubeného kolečka pásek s další dávkou třaskaviny posunut přímo před piston perkusního zámku. Tento systém se zdál být natolik perspektivní, že jej vláda Spojených států od Dr. Maynarda za 75 000 dolarů odkoupila a výzbrojní úřad jej použil u jednotlivých variant vojenské pušky vzor 1855. Kromě patentu č. 4208, který Maynard na svůj zásobník na zápalky obdržel v roce 1845, byl majitelem ještě dalších 23 amerických patentů na různá vylepšení palných zbraní.

V roce 1853 zaplatil 116,37 dolarů státní zbrojovce ve Springfieldu, která následně vyrobila prototyp jeho karabiny, jež se nabíjela pomocí ovládací páky, která odemykala hlaveň a umožňovala tak přístup k nábojové komoře. Po vložení náboje stačilo páku vrátit do původní polohy, natáhnout kohout, čímž došlo k posunutí pásku s perkusními zápalkami, nebo jednoduše umístit na piston samostatný kapslík. Po jeho odpálení prošlehl plamen malým kruhovým otvorem ve dně mosazné nábojnice a došlo k zapálení prachové náplně. Jednotlivé nábojnice se širokým okrajem, který sloužil k jejich rychlému vyjmutí z komory a současně zamezoval nechtěnému úniku prachových plynů, pak bylo možné přebít až stokrát. To bylo důležité především u vojenských zakázek, kde si mohli střelivo vyrábět sami vojáci, aniž by k tomu potřebovali specializovanou výrobnu, jichž byl zejména na jihu země vážný nedostatek. Prototyp zbraně byl v květnu 1856 s velmi uspokojivými výsledky testován americkou výzbrojní správou (US Ordnance Department). V následujícím roce získal Maynard pro výrobu svého systému malý zbrojní závod Massachusetts Arms Company v Chicopee Falls ve státě Massachusetts, který zbraň nově označovanou jako Maynards začal pro armádní i civilní potřeby vyrábět.

Asi 3000 kusů 1. modelu se v průběhu občanské války objevilo také v rukou vojáků států Konfederace. Na konci roku 1860 a na počátku roku 1861 je pro své domobrany zakoupily státy Florida, Georgia a Mississippi. Pušky Maynardovy konstrukce tu byly oblíbeny nejen pro svou přesnost střelby na větší vzdálenost, ale zejména pro již zmíněnou jednoduchost výroby střeliva. Produkce složitějších nábojů s okrajovým zápalem např. pro slavné karabiny Spencer a pušky Henry tak byla beze zbytku záležitostí rozvinutějších zbrojovek na severu země.

Celková produkce 1. modelu Maynardovy karabiny pravděpodobně nepřesáhla 5 000 kusů a její výskyt na trhu starožitností je poměrně vzácný. Její upravená verze, označovaná jako 2. model, pak jako jedna z mála jednoranných zadovek přežila období občanské a války a jako oblíbená sportovní a lovecká zbraň byla vyráběna až do 90. let 19. století.