Po zániku parforsních honů pozbyly lovecké tesáky svou praktickou funkci a staly se pouhým odznakem lesnického povolání a obecným symbolem myslivosti. Nového adepta na svobodného myslivce nebo lesníka pasoval lesní správce nebo přímo vlastník panství. Při tomto obřadu ocenil dobré vlastnosti pasovaného, jeho schopnosti a odbornou připravenost, a propustil ho z učení jako svobodného myslivce. Poté adept poklekl a lesní správce nebo kníže vzal do rukou tesák, jehož čepelí naplocho poklepal novému příslušníku řádu na rameno se slovy: „Ve jménu mocnáře, vrchnosti a všech lovců tě zařazuji mezi svobodné myslivce.“ Nadlesní potom připnul svobodnému myslivci k levému boku tesák spolu s loveckou trubkou.
Tesák, který byl nezbytnou součástí slavnostního mysliveckého stejnokroje, nosila lovecká družina, šlechta i myslivci, zavěšený na ozdobném bandalíru, kterým byl přepásán kabát stejnokroje.
Čepel přímá, jednosečná, s oboustranným širokým výbrusem, falešným ostřím a středovým hrotem. Na vnější straně po celé ploše zdobena leptem rostlinných ornamentů, vojenských trofejí, uprostřed dvouhlavého orla a nápisy „13./8. bis 10./9. 1916“ a „Ernst Prinz Schwarzenberg.“.
Rukojeť z parohu, souprava z bílého kovu. Hlavice ve tvaru kančí hlavy, záštita s rameny zakončenými plastickými hlavami loveckých psů, vnější záštitná mušle s reliéfní loveckou scénou.
Pochva z černé kůže, kování z bílého kovu na vnější straně zdobeno reliéfem rostlinných ornamentů, rokajů a loveckých trofejí. Na vnější straně přihrádka se zavazákem, dva volné závěsné kroužky.
Délka 747 mm, délka čepel 587 mm, šířka čepele 30 mm, hmotnost 796 g, hmotnost s pochvou 1 136 mm.