Na základě připomínek a návrhů Vojenského technického ústavu (VTÚ) vyrobila Česká zbrojovka další vzorky pušek, jež se od předchozích lišily především integrovaným bodákem, sklopným v horizontální rovině, ale také čistícím příslušenstvím, uloženým v pažbě. Provedené úpravy se v konečném důsledku promítly do zvýšené hmotnosti zbraně, jež znatelně překračovala požadovaných 4 kg.
Závěry zkoušek z dubna a května 1951 sice vyústily k návrhu na zavedení do výzbroje, avšak požadavek na snížení hmotnosti vedl k výrobě nových odlehčených vzorků s řadou dalších konstrukčních úprav. Vylehčené pušky sice vykazovaly stejnou přesnost střelby, avšak tlak na zahájení sériové výroby komplikoval rozhodnutí o finálním provedení pušky. Teprve v březnu 1952 padlo rozhodnutí o zavedení pušky o hmotnosti 3,95 kg pod označením 7,62mm samonabíjecí puška vz. 52 do výzbroje čs. armády.