Československý pěší prapor 11 – Východní, který se zúčastnil již bojů v Levantě a obrany Tobrúku, byl 22. května 1942 v Bath Galim v dnešním Izraeli přeměněn na Československý protiletadlový pluk 200 – Východní. Jeho velitelem zůstal Karel Klapálek, pluk se měl skládat z 500., 501. a 502. praporu o čtyřech rotách, poslední zmíněný prapor však vznikl později – pěšáky bylo třeba vycvičit v zacházení s protiletadlovými kanóny.
Pluku připadl úkol bránit Haifu v britské mandátní oblasti v Palestině a libanonský Bejrút. Po porážce vojsk Osy u El Alameinu byly jednotky od Bejrútu přesunuty k Haifě, v prosinci 1942 se celý pluk soustředil u Jericha a byl doplněn na plné početní stavy (1100 mužů a 36 protiletadlových kanónů Bofors ráže 40 mm). Koncem měsíce se přesunul do Tobrúku, který jeho příslušníci bránili již v řadách Československého pěšího praporu 11 – Východního. Ochranu přístavu a přilehlých letišť před nepřátelskými nálety pluk vykonával od 2. ledna 1943 do 12. června, kdy se jeho další působení v oblasti stalo vzhledem ke skončení bojů v Africe zbytečným.
Dne 4. července 1943 pluk opustil Blízký východ a 11. srpna dorazil po cestě kolem Mysu Dobré naděje do Spojeného království. Když 1. září 1943 vznikla Československá samostatná obrněná brigáda, protiletadlový pluk byl rozpuštěn a jeho mužstvo přešlo ponejvíce do motorizovaného praporu brigády.