První sériově vyráběný stíhací letoun továrny Aero. Stíhací letoun Aero A-18 představuje dovršení vývojové řady stíhaček Ae-02 a Ae-04 konstruktérů ing. Husníka a ing. Vlasáka. Letoun vznikl na základě požadavku čs. vojenského letectva na vývoj stíhacího letounu domácí konstrukce, který by nahradil zastarávající francouzské letouny typu SPAD. Prototyp byl zalétán v březnu 1923 a vzápětí po úspěšných zkouškách objednalo MNO sérii 20 kusů, které v polovině dvacátých let představovaly významnou složku ve výzbroji našeho stíhacího letectva. V roce 1923 byl A-18 součástí expozice továrny Aero ve švédském Göteborgu a ve stejném roce podnikly dva stroje etapový let do Paříže a zpět.
Ve sbírkách se nachází Aero A-18, výrobní č. 5. Vystavena je jeho rekonstrukce, která vznikla na základě tovární dokumentace a původních dílů v letech 1985-1986 v LO Trenčín.
Kromě typu Aero A-18 se ve sbírkách nachází ještě speciální závodní stroj Aero A-18C, určený pro II. ročník Rychlostního závodu o cenu prezidenta republiky, který se konal 7. září 1924. Úprava spočívala v montáži výkonnějšího motoru a v použití povrchového chladiče rozloženého na střední části horního a na téměř celém spodním křídle. To mělo největší podíl na zlepšení aerodynamiky letounu, protože chladič splynul s povrchem křídla a nepůsobil čelní odpor. Po napínavém boji zvítězil v závodě šéfpilot továrny Aero J. Novák rychlostí 263,427 km/h (v předchozím ročníku zvítězil rovněž J. Novák, pilotující jiný závodní speciál A-18B).
Aero A-18 - stíhací letoun ČSR/1923
Motor BMW IIIa o výkonu 136 kW (185 k)
Rozpětí (m) 7,60
Délka (m) 5,90
Hmotnost prázdného letounu (kg) 637
Vzletová hmotnost (kg) 862
Maximální rychlost (km/h) 229
Dostup (m) 9 000
Dolet (km) 400