Mezi české výtvarníky, žijící za druhé světové války v emigraci, patřil také vynikající malíř, kreslíř a ilustrátor Antonín Pelc (1895–1967). Hned po okupaci v březnu 1939 odešel spolu s Adolfem Hoffmeistrem do francouzského exilu. Osudy obou mužů se ubíraly v dalších několika letech stejným směrem. V Paříži navázali kontakty se zdejšími levicovými politiky, a když Sovětský svaz obsadil v září 1939 východní část Polska, byli obvinění z kolaborace a několik měsíců vězněni v pařížské věznici Santé. Po propuštění a následující internaci se dostali za pomoci Jiřího Voskovce a Jana Wericha přes Maroko do Spojených států. Antonín Pelc zde vytvořil množství vynikajících protinacistických karikatur, které vydával pod pseudonymem „Antonín Peel“ v deníku The New York Times. S již zmíněným Adolfem Hoffmeisterem uspořádali několik výstav politické karikatury, například v roce 1943 v Muzeu moderního umění v New Yorku.
Představovaný plakát vznikl jako propagace Dne zdatnosti (21. květen 1944) spolu s prezentací sokolské organizace českých krajanů, žijících ve Spojených státech. Autor spojil techniku fotokoláže s výraznou figurální malbou v kubistickém stylu.
Po osvobození se Antonín Pelc věnoval především pedagogické činnosti na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Značně se také angažoval v politice poúnorového Československa. V roce 1963 mu byl udělen titul národního umělce a získal nejvyšší státní vyznamenání. Volná tvorba, ve které byl před válkou tolik úspěšný, se stala spíš okrajovou záležitostí jeho činnosti.
Ofset na papíře, 890 × 610 mm.